V Jablonném v Podještědí o víkendu (v sobotu 30. 5. 2026) proběhlo slavnostní uctění památky sv. Zdislavy, která je patronkou rodin, Libereckého kraje i českého národa. Během hlavní poutní bohoslužby restaurátorka předala její zachráněnou lebku arcibiskupovi Stanislavu Přibylovi, který ji před zaplněnou bazilikou symbolicky zdvihl nad hlavu a uložil na hlavní oltář.
Tato událost završila dramatické týdny poté, co byla relikvie 12. května ukradena. Zloděj, kterého policie dopadla o dva dny později, lebku zalil do betonu. Jeho motivem byl nesouhlas s jejím veřejným vystavováním a touha ji soukromě pohřbít. Podle vyšetřovatelů byla relikvie zachráněna v poslední chvíli, neboť měla skončit na dně řeky.
Kořeny tohoto vystavování sahají hluboko do historie. Zdislava zemřela v roce 1252 a v roce 1701 církev její hrob otevřela, aby prozkoumala stav kosterních ostatků a připravila je pro budoucí uctívání. Tehdy byla její lebka záměrně oddělena od zbytku kostry. Zatímco trup a dlouhé kosti byly uloženy v truhle v podzemní kryptě, kde spočívají dodnes, z lebky se stal předmět samostatného kultu. V roce 1907 byla Zdislava blahoslavena a roku 1995 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. V relikviáři na bočním oltáři byla lebka vystavena téměř 120 let.
Pohled na duchovní pozadí a motivaci činu:
Při pohledu na tyto historické rituály se nabízí paralela s magickou praxí, kterou známe například ze satanských kultů, jež rovněž pracují s ostatky zemřelých. Samotná modlitba se v tomto kontextu jeví jako magický úkon. Modlení se k fyzickým ostatkům může probouzet duši zemřelého a způsobovat, že pak bloudí po světě. Z tohoto pohledu získává čin muže, který lebku ukradl, úplně jiný rozměr: jeho cílem bylo ostatky pohřbít, aby duše zemřelé našla klid a nemohla být prostřednictvím modliteb magicky volána zpět mezi živé.
Svatá Zdislava z Lemberka je jednou z nejvýznamnějších postav českých duchovních dějin. Níže jsou uvedeny ověřené informace o jejím životě, skonu, uctívání a o dramatických událostech spojených s krádeží jejích ostatků.
Život, smrt a pohřbení svaté Zdislavy
Kdo to byl a kdy žila: Zdislava z Lemberka byla česká šlechtična a manželka Havla z Lemberka. Narodila se kolem roku 1220 a zemřela v roce 1252 (Novinky.cz, Horydoly.cz).
Čím se proslavila: Proslula jako zakladatelka klášterů a špitálů, byla známá svou mimořádnou péčí o chudé, nemocné a trpící. Církev ji uctívá jako patronku rodin a kongregace sester dominikánek (Novinky.cz, Seznam Zprávy).
Kde a jak byla pohřbena: Po své smrti byla pohřbena v Jablonném v Podještědí. Později, v letech 1699 až 1729, byl nad jejím hrobem vybudován barokní chrám (dnešní bazilika minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy). Její hrobka byla slavnostně otevřena v roce 1701 a ostatky byly uloženy na důstojnějším místě (Novinky.cz).
Svatořečení a nakládání s ostatky
Svatořečení: Za svatou ji 21. května 1995 prohlásil papež Jan Pavel II. při své návštěvě České republiky (Novinky.cz, Český rozhlas).
Jak církev naložila s ostatky: Její kostra byla rozdělena. Lebka byla oddělena od zbytku těla, aby mohla být uctívána jako hlavní relikvie. Byla uložena na oltáři v první boční kapli baziliky ve zlaté schránce z roku 1908 chráněné silnými skly (Novinky.cz, ČT24). Drobnější části kostí svaté Zdislavy byly jako relikvie darovány na různá místa v ČR i ve světě (např. do USA, Vietnamu či na zámek Lemberk) (Český rozhlas).
Krádež lebky, pachatel a jeho záměr
Kdo ostatky ukradl a kde: Lebku z baziliky v Jablonném v Podještědí ukradl pětatřicetiletý věřící muž, který v minulosti v Jablonném žil a baziliku navštěvoval (ČT24). Ke krádeži došlo v květnu těsně před začátkem bohoslužby, kdy byl vypnutý alarm. Pachatel rozbil ochranná skla oltářní skříňky a s lebkou utekl (ČT24, Horydoly.cz).
Co s ní udělal a jaký měl záměr: Muž ukradenou lebku zalil do betonu. Jeho motivem nebyl finanční zisk (nechtěl ji prodat). Pachatel podle své výpovědi nesouhlasil s tím, že byla hlava oddělena od těla a veřejně vystavována v kostele. Jeho záměrem bylo lebku zalitou v betonu soukromě pohřbít – konkrétně ji plánoval potopit do řeky (ČT24, Středočeský rozhlas).
Nalezení ostatků a další osud
Kde a jak byly nalezeny a v jakém stavu: Policie muže vypátrala a zadržela v Mladé Boleslavi. Kriminalisté s pomocí psychologů a po dlouhém výslechu zjistili, kde se relikvie nachází, a muž jim ji vydal (ČT24, Horydoly.cz). Lebka byla nalezena v neporušeném stavu z hlediska struktury, ale kompletně zalitá v bloku betonu (ČT24).
Co se s ostatky stalo dále: Zabetonovanou lebku okamžitě převzali specialisté a restaurátoři, kteří zahájili precizní a šetrný proces vyjmutí vzácné relikvie z betonového obalu (ČT24).
Osud zloděje: Muž se k činu přiznal. Policie ho obvinila z krádeže, výtržnictví a poškození cizí věci, za což mu hrozí trest odnětí svobody až na osm let. Soud nicméně odmítl návrh státního zástupce na uvalení vazby. Muž vyjádřil prostřednictvím svého obhájce lítost nad zvolenou formou protestu, poskytl písemný slib sekulárním orgánům a je stíhán na svobodě (ČT24).
Zacházení s ostatky svaté Zdislavy v roce 1701
Rok 1701 znamenal zásadní zlom v historii nakládání s tělesnými pozůstatky tehdy blahoslavené Zdislavy z Lemberka. Souvisel s rozsáhlou barokní přestavbou areálu v Jablonném v Podještědí, kterou inicioval František Antonín Berka z Dubé a projektoval slavný vídeňský architekt Jan Lukáš Hildebrandt.
Slavnostní otevření hrobky: V průběhu stavebních prací na nové barokní bazilice byla v roce 1701 původní středověká hrobka Zdislavy (která v útrobách chrámu odpočívala od své smrti v roce 1252) slavnostně otevřena.
Cílem bylo nalézt její kosti, ověřit jejich stav a připravit je pro budoucí uctívání v novém, reprezentativním prostředí. Separace lebky a uložení kostry: Během tohoto procesu došlo k rozdělení nalezených kosterních pozůstatků. Zbytkům těla byla věnována patřičná úcta, avšak lebka byla záměrně oddělena od zbytku kostry.
Tento krok odpovídal tehdejší barokní náboženské praxi – hlava (lebka) byla chápána jako nejvýznamnější a nejsvětější část těla, která sloužila jako hlavní relikvie určená k přímému vystavení a uctívání věřícími. Nové uložení: Zatímco trup a dlouhé kosti byly uloženy na důstojnějším místě v podzemní kryptě nově budovaného chrámu (kde v truhle spočívají dodnes), lebka se stala předmětem samostatného kultu.
Nakládání s ostatky po roce 1701
V průběhu 18., 19. a 20. století se přístup církve k ostatkům vyvíjel v souladu s historickými událostmi, církevním právem a moderní vědou.
Dvě místa odpočinku a vznik relikviáře: Lebka byla umístěna odděleně od těla přímo v chrámové lodi.
Pro její ochranu a prezentaci vznikla v roce 1908 (krátce po jejím oficiálním blahořečení v roce 1907) zdobená zlatá schránka. V ní byla lebka, spolu se čtyřmi dlouhými kostmi končetin, vystavena pod silným bezpečnostním sklem na mariánském oltáři v první boční kapli baziliky. Vědecké a antropologické ověření pravosti (1991): Velmi významný milník nastal na sklonku 20. století. V rámci příprav na kanonizaci (svatořečení) povolila církev v roce 1991 komplexní antropologicko-lékařský výzkum ostatků.
Průzkum vedl přední český antropolog prof. Emanuel Vlček. Vlček anatomicky prozkoumal lebku (které chyběla obličejová část) a potvrdil, že pozůstatky skutečně vykazují charakteristiky odpovídající mladé ženě z 13. století, čímž vědecky deklaroval pravost historické relikvie. Zjistil také, že Zdislava byla přibližně 160 cm vysoká a měla krevní skupinu A. Výzkum vyvrátil tradovanou legendu, že zemřela na plicní tuberkulózu. Distribuce relikvií do celého světa: Po oficiálním svatořečení v roce 1995 papežem Janem Pavlem II. začala církev drobnější fragmenty kostí svaté Zdislavy poskytovat dalším náboženským komunitám.
To je běžná praxe u významných světců, kdy se malé částečky kostí (tzv. relikvie ex ossibus – z kostí) vkládají do oltářů nově konsekrovaných kostelů. Zdislaviny relikvie tak z Jablonného putovaly do více než 40 míst po celém světě – například do Vietnamu, Filipín, Austrálie, USA či Brazílie. V roce 2009 byla jedna z kostí slavnostně uložena v pozlacené schránce na bočním oltáři v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích (Zdislava je hlavní patronkou litoměřické diecéze). V roce 2021 obdržel část jejích ostatků darem také papež František. Plánovaný návrat lebky do hrobky: Po nedávném incidentu s krádeží a následném úspěšném očištění lebky od betonu restaurátory se přístup církve z bezpečnostních a pietních důvodů změnil.
Tehdejší litoměřický biskup (pozdější arcibiskup) Stanislav Přibyl rozhodl, že lebka již nebude trvale vystavována na volně přístupném bočním oltáři na vzduchu, kde by riskovala poškození nebo opětovné odcizení. Namísto toho církev naplánovala uložit lebku zpět do podzemní krypty, do tumba schránky k ostatním ostatkům těla svaté Zdislavy, což bylo označeno za bezpečnější a uctivější řešení.
Důvěryhodné a ověřené zdroje informací v textu:
Vědecké studie a publikace prof. Emanuela Vlčka (antropologický ústav Národního muzea) o výzkumu českých patronů.
Zprávy a oficiální prohlášení Arcibiskupství pražského a Litoměřické diecéze (reprezentované vyjádřeními Stanislava Přibyla).
Dokumentace České provincie Řádu bratří kazatelů (dominikánů) v Jablonném v Podještědí.
Zpravodajské archivy České televize (ČT24), Českého rozhlasu a publicistické historické materiály.