Hra na schovávanou

Můj pohled klouže po tvé tváři,

v očích mi hříšná touha září.

Ramínko šatů nechám spadnout,

nechám tě touhou tiše chřadnout.

Vyhrnu sukni, jenom kousek,

ať okusíš ten sladký doušek.

Vidíš tu kůži na mém stehně?

Hladím ji sama, velmi jemně.

A pak zas látka klesne dolů,

jsme v téhle hře teď, drahý, spolu.

Zakryji to, co chtěl bys líbat,

musíš se pro to začít hýbat.

Knoflíček v půlce rozepínám,

tvůj lačný pohled, ten já vnímám.

Sama se hladím, ztěžka dýchám,

nikam už, drahý, nepospíchám.

Však dlaní skryji výstřih zpátky,

tvůj klid je přeci tolik krátký.

Cítím tvůj hlad a tvrdou pýchu,

vedu tě k propasti a k hříchu.

Otočím záda, vlním boky,

zrychluji tvoje těžké kroky.

Zadeček šaty těsně svírá,

tvá pevná vůle už umírá.

Nečekej v koutě, pojď už ke mně,

chovej se dravě a ne jemně.

To, co jsem skryla, musíš najít,

nenech se ničím teď už hájit.

Strhni ty šaty, co mě chrání,

zahoď ten stud, co tobě brání.

Vezmi si všechno, co jsem kryla,

abych jen tvojí chvíli byla.

Pod kabátem

 

Přicházím k tobě v těžkém plášti,

s plamenem v očích, plná vášní.

Nevíš, co látka v sobě skrývá,

jak se tvá žena na svět dívá.

Pásek už pomalu rozvážu,

hned malý kousek ti ukážu.

Uzel se pod prsty povolí,

srdce tě z touhy až zabolí.

Rozevřu klopy jen na chvíli,

sbírám tvé poslední zbytky síly.

Pod vlnou krajka černá svítí,

jsem jako vzácné, dravé kvítí.

A zase zahalím svůj klín,

jsem pro tebe jen horký stín.

Skryla jsem to, co vidět smíš,

jen když se ke mně přiblížíš.

Pod hrubou látkou jsem skoro nahá,

to na tvé smysly tak silně sahá.

Cítím, jak chlad mě na kůži zebe,

chci cítit na sobě jenom tebe.

Znovu ty klopy roztahuji,

cestu k tvým dlaním připravuji.

Krajka se zařezává do kůže,

kdo jiný tohle vidět může?

Vidím, jak ztěžka polykáš,

nikam už, drahý, neutíkáš.

Lákám tě na to, co jsi zhlédl,

abys mě potom k lůžku vedl.

Strhni ten kabát, co mě halí,

ať naše těla žárem pálí.

Roztrhej krajku, co ti brání,

nečekej na žádné vyzvání.