V Jablonném v Podještědí o víkendu (v sobotu 30. 5. 2026) proběhlo slavnostní uctění památky sv. Zdislavy, která je patronkou rodin, Libereckého kraje i českého národa. Během hlavní poutní bohoslužby restaurátorka předala její zachráněnou lebku arcibiskupovi Stanislavu Přibylovi, který ji před zaplněnou bazilikou symbolicky zdvihl nad hlavu a uložil na hlavní oltář.
Tato událost završila dramatické týdny poté, co byla relikvie 12. května ukradena. Zloděj, kterého policie dopadla o dva dny později, lebku zalil do betonu. Jeho motivem byl nesouhlas s jejím veřejným vystavováním a touha ji soukromě pohřbít. Podle vyšetřovatelů byla relikvie zachráněna v poslední chvíli, neboť měla skončit na dně řeky.
Kořeny tohoto vystavování sahají hluboko do historie. Zdislava zemřela v roce 1252 a v roce 1701 církev její hrob otevřela, aby prozkoumala stav kosterních ostatků a připravila je pro budoucí uctívání. Tehdy byla její lebka záměrně oddělena od zbytku kostry. Zatímco trup a dlouhé kosti byly uloženy v truhle v podzemní kryptě, kde spočívají dodnes, z lebky se stal předmět samostatného kultu. V roce 1907 byla Zdislava blahoslavena a roku 1995 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. V relikviáři na bočním oltáři byla lebka vystavena téměř 120 let.
Pohled na duchovní pozadí a motivaci činu:
Při pohledu na tyto historické rituály se nabízí paralela s magickou praxí, kterou známe například ze satanských kultů, jež rovněž pracují s ostatky zemřelých. Samotná modlitba se v tomto kontextu jeví jako magický úkon. Modlení se k fyzickým ostatkům může probouzet duši zemřelého a způsobovat, že pak bloudí po světě. Z tohoto pohledu získává čin muže, který lebku ukradl, úplně jiný rozměr: jeho cílem bylo ostatky pohřbít, aby duše zemřelé našla klid a nemohla být prostřednictvím modliteb magicky volána zpět mezi živé.