12 května 2019

...o menstruaci, děloze, Měsíci a divokých ženách...

Další článek ze stránek Bohyně, převzato se svolením Valpi a doplněno o háčky a čárky. Tak jako Měsíc, krev je jeden z nejstarších a nejzákladnějších symbolů lidstva, který pro nás reprezentuje kouzlo života. Krev je základním symbolem životní síly. Vidíme jej v tom nejstarším umění, červený okr malovaný na postavách a stěnách jeskyň. Krev je jednou z nejstarších svatostí užívaných lidstvem. V době paleolitu byli mrtví pohřbívání ve fetální poloze s pažemi překříženými na hrudi, těla potřena červeným okrem, symbolizujícím životodárnou krev.Krev má moc na nás zapůsobit. Jaký je to pocit, když vidíme krev, která vytéká z těla ven? Krev je jednou z manifestací mystéria naší existence. Odkud jsme přišli? Jak jsme se sem dostali? Víme, že jsme živí, protože naše srdce bije a pumpuje krev žilami. Naše krev pulzuje a proudí, krev se neustále pohybuje naším tělem. Hovoříme o braní krve, o kapající krvi, o lidech, kteří při pohledu na vlastní krev omdlévají. Děje se tak kvůli šoku a strachu ze smrti, který nás náhle přepadá, když vidíme vlastní krev, jak opouští tělo. Instinkty nám tvrdí, že pokud krev volně vytéká z těla, můžeme umřít. Krev má zůstat uvnitř těla za všech okolností - kromě doby menstruace a porodu. Všichni máme bohatou červenou krev, která nám buší a pulsuje v žilách a proudí skrze každičkou buňku. Probudila jsem se asi ve 4 hodiny ráno ze snu, který mě uvrhl do série zážitků ženy jménem Hathor, která žila v dávném Egyptě. Byla jsem zvyklá na zážitky z minulého života, ale tohle mělo jinou kvalitu. Jakoby mi tu bylo dovoleno vstoupit do Hathoriny reality a jako bychom ona a já byly blízce, složitě a věčně spojené, ačkoliv jsme také jasně dvěma oddělenými osobami. Ona mi připadá překvapivě živá, a díky tomu, že jsem ji "pocítila", už nevnímám čas jenom lineárně.Hathor žila (nebo žije) v době, kdy patriarchatní idea teprve začínala, v době, kdy Bohyně byla ještě uctívána, v době, kdy ženy měly stále vlastní chrámy a vlastní rituály, v době, kdy ženská moudrost byla ctěna a podporovaná.Žasla jsem nad tím zážitkem navázání našeho kontaktu, ale zároveň mě to uklidnilo. Začala jsem se uvolňovat, mít pocit směru a konečně jsem své psaní začala brát vážně. Navázala jsem s ní dialog, který jsem obvykle sepisovala, jak se odehrával, a jednoho dne, po několika měsících, jsem se ji zeptala, co dělaly ženy, když dostaly menstruaci.Když žena cítila, že nastává její čas, napekla jídlo pro rodinu, sama si vzala něco s sebou do košíku a pak odešla do měsíční chýše. Tento dům se nacházel venku mimo město na vrcholu kopce, který se na jedné straně svazoval k řece. Dům ze severu přehlížel město, od východu řeku, na západě zaoblenou kopcovitou krajinu a a pak poušť, tam daleko za úrodnými pláněmi.Po cestě žena začala pouštět svá připoutání k rodině a svému životu a povinnostem tam dole ve městě. Když dosahuje vrcholu kopce a kráčí po cestě prosté zahrady, začíná tak vstupovat do snění své měsíční doby.Tam ji pozdraví hospodyně, starší žena, která už má po přechodu a která se stará o dům. Přijme od ženy něco málo peněz a vezme ji dovnitř, kde ji ukáže její postel ve společné ložnici.Ta se tiše pozdraví s ostatními ženami, ale tohle není doba ke tlachání ani k vážným hovorům. Je čas vstoupit dovnitř sebe, i když se nacházíme mezi ostatními. Občas dokonce, když žena cítila obzvláštní potřebu naslouchat vnitřní moudrosti, nebo měla potřebu vnitřní očisty, odešla v době menstruace sama do pouště.Měsíční dům byl velmi prostý. Jedna velká místnost plná lůžek, místnost - svatyně ke kontemplaci, terasa nad řekou, na které jedly prostá jídla, která si sebou přinesly. Okna z ložnice vedla na východ a poskytovala pěkný výhled na řeku a hory v pozadí. Na sever a západ nevedla žádná okna a tím pádem odsud nebylo vidět město ani pole. Zdi byly postavené ze světlého kamene a postele byly od sebe rozmístěné v příjemné vzdálenosti. Místnost svatyně byla tmavá, ve středu domu, a v ní socha Isis a černé polštáře k pohodlnému sezení.Atmosféra domu byla klidná, pokojná, čistá. Místo, kde mohl člověk všechno pustit. Často bylo slyšet ženy, jak pláčou nebo uvolňují jiné věci. Toto bylo přijato jako součást jejich "měsíce" a nikdo do toho žádným způsobem nezasahoval. Pokud žena byla obzvláště rozrušená, mohla zajít za hlavní hospodyní, ale nebylo dovoleno rušit ostatní. Každá respektovala to, že druhé byly ve svém nitru, doba, kdy žádná z nich neměla zodpovědnost starat se o druhé - nezbytné vyvážení pro ty, které pečují o rodinu.Po šesti měsících, když jsem meditovala na první den své menstruace, jsem se ocitla v hlubokém transu, ve kterém ke mne přišly následující rady, nazvané -Instrukce menstruující ženě Zůstaň vnitřně klidná a nechej krev volně vytékat ven.Vnímej svoji dělohu jako květ, který se otevírá, plný silného růžového světla, které vysílá zvláštní růžovou energii do světa a očišťuje a vyživuje.Dovol, aby se ta krásná krev vylila na zemí.Důvěřuj moudrosti tělesného cyklu. Cti ji. Následuj to, co tvé tělo chce dělat.Dělej jemná klidná cvičení na tichých místech. Naslouchej proudící vodě, zurčení fontány na dlážděném náměstí.Dívej se pomalu a pohybuj se pomalu. Otáčej hlavu s citem.Hlaď se. Ať jsou všechny tvé pohyby měkké a klidné.Hovoř jemně. Není třeba bojovat.Jez prosté jídlo: zrno a zeleninu a vývary. Nic příliš sytícího, sladkého nebo mléčného.Pij čistou vodu, vychutnávej si její chuť a čistotu.Jdi do sebe, hluboko do nitra a podívej se na všechnu nečistotu a nechej ji vyplavat na povrch. Je čas na čištění a na nabírání nového.Buď bystrá a vnímej informaci pro nadcházející měsíc.Uvolni se. Změkči. Zpomal se.Otevři svoji dělohu, svá stehna, kolena, kotníky, prsty u nohou. Otevři své srdce. Jak se otevíráš, nechej vše jít, nechej krev odplývat.Tyto rady mě hluboce ovlivnily a posunuly mě ještě hlouběji do prožívání krevních mystérií. Zjistila jsem, že když jsem následovala tyto instrukce, zavedly mě do mého středu, kde jsem našla zdroj moudrosti a poznání. Tato afirmace faktu, že menstruace je doba síly, mi dala sebevědomí zpochybňovat ještě více nás současný přístup nejen k měsíčnímu krvácení, ale vůbec cyklům všeobecně.Když jsem pocítila tuto novou osobní sílu a celost, začala jsem přemýšlet o způsobu života ve 20. století a jak těžké pro nás je žít vyváženým a léčivým způsobem, jak těžké je ctít přirozeně cykly našich těl, a jak daleko jsme zašli od moudrosti těchto pradávných hlasů.
(Her blood is gold - reclaiming the power of menstruation, Lara Owen)

První menstruace je pro mladé ženy magickou dobou, kdy jejich fyzické dětství končí a otevírají se jim psychické dveře k jiným světům. Období před a v průběhu vlastní menstruace jsou pro ženu nejmagičtější a je nejlépe strávit ji ve společnosti jiných žen v případě, že by naše nespoutaná magie pálila a ničila - Gorgona slídí pouze po mužích. Menstruační chýše a ústraní daly ženám prostor, kde se sejít, osvobozené od každodenní starosti o domácnost. Ženy, které žijí pohromadě, všeobecně menstruují ve stejnou dobu, vyprávějí si příběhy, dělají temnou magii a očišťují se od znečisťujících vlivů. Mladé ženy, které menstruují poprvé, vstupují do světa ženské magie, překračují práh jiného světa.Když menstruujeme, sníme, jsme tvořivější, a když je nám upřen psychický prostor, začneme bláznit. Doktoři tomu říkají předmenstruálni napětí, ale čarodějnice ví, že je to náměsíčnost. Nejlepší menstruální medicínou proti uštknutí patriarchátním lineárním vědomím je lézt po čtyřech a výt jako vlk. Ještě lepší je jíst syrové maso a plížit se ulicemi s Gorgonskou maskou na obličeji. Žádný násilník, kterého znám, by si na vás netroufl. Zmrzne jim krev v žilách a rozpadnou se na prach.Proroci a básníci, kněží a milenci, hetéry a Amazonky, matky a Sibyly - všichni znají šílenství Měsíce. Plato je nazýval čtyřmi horečkami, ty čtyři vnitřní postavy či archetypy, které nám vyprávějí o iracionálním, o chaotickém, o hlubokém měsíčním stínu.Básník pracuje s hudbou, tancem a představivostí, aby probudil spícího hada, aby nás přivedl k vrcholkům extatického spojení a do údolí nejtemnější noci. Bez múzy je život nudný a mechanický - trpíme depresí a netečností.Kněžka nás učí o posvátnu, o numinositě (zářivosti) života, o bláznovství mýtu a pohádek. Duše kontaktuje skrze rituál svá nejhlubší tajemství. Život bez rituálu, beze smyslu se stává prázdnou, mechanickou, bezduchou materiální existencí.Milenec nás ohnivou vášní přivádí k žáru lásky. Skrze touhu po božském nás láska vede k našemu zrcadlovému obrazu, k tomu nejvyššímu a nejsvatějšímu. Nedostatek lásky zabíjí našeho ducha a nutí nás hledat náhražky, abychom zaplnili svá hladová srdce.Prorokyně nás vyzvedává nad mysl do jednoty a vypráví nám o budoucnosti, ukazuje nám sudičky, které spřádají nitky našeho osudu, Moiry. Učí nás znát zmatek povrchního zážitku a cítit psychické jizvy vzniklé z konfliktu mezi hlubšími pohnutkami a povrchním očekáváním. Učí nás, že skutečnost je snem.

Lunární vědomí je vědomím orakulárním:
"Toto je orákulum sdílené Noci a Měsíce, nemá výrazu nikde na zemi, nemá jediného místa, ale potuluje se všude... Hlas patřil Sibyle,...která zpívala o budoucnosti při své cestě po Měsíci..."(Plutarch)
Nyní naše společnost polarizovala do solárního vědomí boha a proto je důležité, aby čarodějky podporovaly skutečnost, že lunární vědomí je důležité k nastolení rovnováhy. Čarodějky věnují pozornost Měsíci, obzvláště úplňku a novému měsíci, které jsou nejsilnějšími dobami pro magii, začátky a konce.
(A Woman's Book of Shadows, Elisabeth Brooke)

Způsoby, jak posílit menstruační uvědomění:
1. Napište tři názvy pro menstruaci. Přemýšlejte o nich. Co vám naznačují o menstruování? 
2. Na chvíli přemýšlejte o tom, jaké to pro vás je - menstruovat. (Muži a děvčata, která ještě nezačala, si to mohou zkusit představit) a napište několik slov, která popisují ten pocit. 
3. Při svém dalším krvácení pozorně sledujte, jak se cítíte a co si o sobě myslíte. Učiňte tak po 2-3 měsíce a pak, až se budete cítit stabilní, si zápisky přečtěte tak, jako by je psal někdo jiný, někdo, kdo žije na jiné planetě. Jaký má ta osoba vztah se svému tělu? 
4. Jaký máte pocit, když říkáte: "Mám menstruaci." Dokážete to říct beze studu? 
5. Představte si, že jste z jiné planety. Co byste si myslely, že je menstruace, kdyby jediná informace, kterou máte, pocházela z televizní reklamy na tampony? 
6. Představte si, že ti, kdo každý měsíc krvácí, jsou muži. Jak si myslíte, že by se chovali v době svých menzes? Jak by vypadal svět? 
7. Představte si, že máte zvláštní moc a víte, kdy která žena menstruuje. Podle jakých znaků byste to poznali? 
8. Jen na minutu nebo dvě si představte, že menstruace je magická. Jaký dar by vám přinesla? 
(Her blood is gold)


zdroj:
LALINA --- 14:42:41 4.9.2006 (www.nyx.cz)
 Moudrá krev
Vydáno dne 21. 06. 2004 (7 přečtení)

o ReiKi z diskuse na nyx.cz

ARIAEL ---   30.1.2013
Co se tyka zasvecovani ostatnich - ve ve vsech tehle procesech jde vlastne o to nejak "otevrit cakry" a pripadne cloveka navest na spojeni s danou entitou ktere rikame reiki zdroj.Ono mimochodem tech reiki zdroju je povicero a umi ruzne veci, dokonce dokazou i nejen nekoho napajet silou ale i zpristupnit znalosti a pochopeni. 

To otevreni caker je obvykle zcela dostatecne, clovek uz tim ze se o danou vec zajima atd uz sam pomerne dobre smeruje svou pozornost a zbytek uz zaridi troska praxe a prirozeny talent.Zaroven to otevreni caker zvedne vnimani daneho jedince vuci energii a svym zpusobem i jeho schopnosti - samozrejme na pomerne omezenou dobu. Zbytek je na nem (samozrejme ze existuji zpusoby jak podobny proces zapecetit ale to uz je pomerne vysoka magie :)))

Co se tyka symbolu - no obecne u puvodniho reiky zadne nebyly. Jsou pridany az znacne pozdeji - duvody mohou byt ruzne. Jeden z nich je urcite i ten ze dany symbol slouzi pro mene zkusene jedince jako dobre ohnisko soustredeni a vule a psychologicky pomaha pr spusteni nauceneho procesu. A z hlediska marketingu je preci jen hned co prodavat v dalsich kurzech :)))))

Osobne symboly rad nemam, zadne nepouzivam a ani zadne neucim. Duvod je prosty: pokud se clovek chce ucit reiky tak podle me nema dostat nic co by ho odvadelo z cesty ciste reiky na cestu vule.Protoze to se potom neuci reiki ale magii - byt bilou, lecitelskou ale magii. A tam uz ve skutecnosti neni rozdil mezi cernou, bilou, sedou ci ruzovou - to uz jsou jen lidska slova...

Pokud nekdo chce nejaky symbol tak si ho snadno vyrobi za chvilinku sam:) Ale jak rikam - musi pocitat s tim ze reiki NENI cesta vule, cesta zameru...


GEM ---  31.1.2013

Magie je to tehdy, pokud 
- existuje záměr nebo i jen touha, přání pomoci
- vnímám některé věci jako zdravé a jiné jako nemocné (žádoucí / nežádoucí, příjemné / nepříjemné atd.)
- mám pocit, že já něco dělám (léčím, pomáhám, dávám průchod energii), že jsem činitelem

Když k sobě budeme opravdu upřímní, asi zjistíme, že špetička magie tam je vždy. Při "léčení" druhých se pohybujeme na hraně mezi magií a Bohem (Láskou, Vesmírem, Jednotou, Tichem, můžeme to nazvat různě). To proto, že někde u někoho vznikl pocit nerovnováhy (nemoc, jakékoliv nepohodlí nebo zvědavost co to ta Gem / kdokoliv / vlastně dělá...) a něco jiného ho musí vyvážit - např. to, že druhý člověk vytvoří vhodné místo pro setkání, poprosí, aby bylo pomoženo jak má atd. Současně může nastat naprosté odevzdání všeho, všech záměrů a proseb. Pak není co a koho léčit :-)


ARIAEL ---   1.2.2013

Hm mozna by bylo k necemu to trosku shrnout. 
1 pristup: "vona ta reiki je inteligentni, to jen tak prsknu po kytce symbolem a vono ji to hned uzdravi, ani ji nemusim zalejvat..." Tohle nema s reiki spolecneho nic. Maximalne tak nazev kurzu pouzity na to aby mistr umelec na podiu vybral co nejvic penez.

2 pristup:"ja jsem udelal ten kurs a ted vsechno umim a to ze se me mysl toula a myslenky behaj sem a tam to je preci normalni to dela kazdy takze se nic nedeje. Kdyby to bylo dulezite nebo nebezpecne tak by mi to na tom vikendovym skoleni rekli. Muzu lecit co chci a jak chci staci je jen primet at si mi o leceni reknou a zaplati."No tohle je v principu to co se tu vsude bezne uci. Vysledek samozrejme s reiki nema moc spolecneho, jedna se o lecitelskou magii z cehoz vyplyva nekolik velice neprijemnych dusledku. Za kazde pouziti tohodle nastroje tu je karma a druha velmi neprijemna vec je ze ve skutecnosti lecite svou energii a tim co natahate z okoli, maximalne tak jeste od nejakeho agregoru sveho ucitele. A protoze nikdo neni ochoten s tim pracovat jako s magii tak tu nikdo nedela ani zadnou ochranu proti vedlejsim efektum podobneho konani.

3 pristup: "byl jsem na kurzu u nekoho solidniho z klasicke skoly a mam za sebou par let praxe. Umim bez problemu vytvorit kanal ke zdroji reiki tak aniz by do neho zasahovala mysl. A k tomu mam zvladnute pomocne potrebne veci treba z vyssich nauk jogy ci vyssi tantry ktere mi dovoli drzet se presne toho co nam rekl mistr".Tohle je asi tak bezne maximum u nadanych jedincu proslych beznou vyukou. Tady alespon pouzivaji reiki zdroje v ciste podobe a jsou schopni pouzit tuhle energii tak ze behem leceni jsou ve spravnem stavu vedomi - cimz odpadaji problemy s karmou a ruznymi efekty z magie.

4 pristup: "Zvladl jsem Advaitu ci Dzogchen, mam roky praxe a nemam problem s tim existovat bez myslenek ve stavu prazdnoty. Ve stavu prazdnoty nejsem hadici kterou proudi reiki, ale stavam se zdrojem reiki. Me vedomi vnima to co ma byt a jedna podle toho"Tohle je to co by podle me melo byt "mistrem reiki" a take ti lide co by kdyz uz tak meli ucit.


ARIAEL ---   4.2.2013 
Okoli te do iluze stahnout nemuze. Ta iluze existuje pouze v tve mysli, svet ji rozhodne netrpi :) Svet pouze existuje takovy jaky je, nema kam te tahat a uz vubec ne do iluze.
Muzes jen ty sam zase vklouznout do iluze a to z ruznych duvodu - obvykle proto ze je to pro tebe nejjednodussi.


zdroj:  diskuse Reiki - www.nyx.cz

Zdroj reiki si představme jako sluníčko

Ad „stát se ne zprostředkovatelem ale zdrojem reiki“, jak se tu kdosi na to ptal: zkusím přirovnání. Jako většina přirovnání nebude dokonalé, ale pro jakous takous představu mysli snad postačí.

Zdroj reiki (a nejen Reiki, ale všeho Života) si představme jako sluníčko. Jeho vlastností je, že prostě svítí. A i když ho zrovna nevidíme, stejně svítí a je mu to jedno. My si všimneme, že tam, kde sluníčko svítí, je nám příjemněji. To je první velký krok. A tak se snažíme, aby na nás svítilo co nejčastěji. Hledáme způsob, jak toho dosáhnout, jak to zařídit. Zkoušíme různé způsoby a cesty. A také zkoušíme, jak tenhle úžasný objev – že na sluníčku je tepleji a příjemněji a je to prostě super – sdělit ostatním. Občas se nám stane, že někoho vytáhneme z jeho stínu na sluníčko a divíme se, že ho paprsky oslní a nelíbí se mu to a/nebo se na nás zlobí. Tedy opatrně, nejdřív se na tom sluníčku sami rozkoukejme a usaďme :)

A jak tak experimentujeme se slunečními paprsky, tak se dozvíme, že existuje lupa (třeba symbol reiki), která paprsky koncentruje / zesiluje / směřuje. Lupa je bezpochyby užitečný nástroj, ale její používání má určitá „pravidla“, jinak sebe nebo někoho druhého popálíme. Podmínkou pro bezpečné používání lupy je POZORNOST. (Pozornost k vlastní motivaci, opravdovosti a upřímnosti, empatii k druhému, morálce, svědomí, intuici, rozumu, lásce atd. atd. - prostě k nástrojům, které máme momentálně k dispozici). Praxí s lupou (lupami, systémem lup) pak dojdeme ke zkušenosti, k vědomému prožitku toho, že Pozornost sama je tou lupou (!!!). Symbol splnil svou úlohu a stal se pro nás dále nepotřebným. A najednou jako bychom byli – jsme – sluníčku o kvantový skok blíž… Hmm, to už je jiné kafe. Všechno je zalité sluncem a my to vidíme a vnímáme. Rozdíl mezi světlem a stínem vidíme jako nepatrný. A ten rozdíl se dál zmenší, jakmile jej Vědomí zaznamená a otočí se na něj Pozornost (!). To se opakováním stává stále více automaticky, samo sebou. Slunce je nadosah. Svítí tak zblízka skrze nás, že jsme jím naplněni a ztrácíme se v něm. Když se „díváme takhle zblízka do slunce“ – jsme s ním spojeni, jsme Jedno, stáváme se Zdrojem. Když se „otočíme opačným směrem“, vidíme objekty a bytosti, projevy života, radosti i bolesti. Můžeme se jich dotýkat a prožívat je (skrze své tělo, mysl, emoce). Věnovat jim Pozornost. Ale bez ohledu na jejich kvalitu, jejich označení (příjemné/nepříjemné atd.) tu JE Vědomí - slunce, které osvětluje všechny ty objekty a projevy života. Všechny bez rozdílu prostupuje. A tím je vrací – tím JSOU vráceny - zpět do rovnováhy / do zdraví / do jednoty… Asi tolik ode mne k „stát se zdrojem…“ 

zdroj: 
GEM 9.2.2013 o ReiKi (www.nyx.cz)

Existuje nezápadní verze příběhu Mikao Usuiho

Tož přátelé několik pracovních poznámek pro inspiraci: 

Existuje nezápadní verze příběhu Mikao Usuiho, která říká, že do chrámového komplexu na hoře Kurama odešel nikoli jen tak praktikovat, ale "připravit se na smrt". (viz. Tadao Yamaguchi: Jikiden Reiki str. 67 - 68.) Tato verze též říká, že měl zenového učitele, který mu to doporučil. Po třítýdenním půstu měl transformační zkušenost - "osvícení", která ho nejen vrátila zpět do života, ale jejíž součástí byl i počátek schopnosti léčby a předávání naladění. Reiki v tomto pojetí byla chápána jako regulérní a plnohodnotná praxe směřující k "osvícení".

Stejným směrem odkazují ostatně i symboly, které pronikly do západních škol. Pokud je nepoužíváme mechanicky, coby čarovátka a olepšovátka všeho kolem, lze si všimnout, že odkazují k určitým principům a stavům mysli/energetiky/těla. (Konkrétně k dělení "slunce, luna, oheň", což jsou písmenka známá z Indických popisů jemné energetiky). Též odkazují k pěti buddhovským rodinám a urovním vědomí/aktivity, známým v těchto končinách jako "Buddha" a "Bodhisattva". (viz. původní užívání výrazu v tzv. "mistrovském symbolu" - dle všeho, západním to doplňku;-))) a v bídža mantře Hríh, která je v siddham písmu nezmutovanou verzí toho, co malujeme kde kam pod názvem Seiheki). 

Tolik ku klíčům kulturně-symbolickým, pokud je někdo bude chtít použít. K praxi Reiki není samozřejmě třeba stát se buddhistou, či dlouze rozumovat nad písemnostmi. Nicméně co podstatné je, je stav mysli, uroveň vhledu, zaměření pozornosti a schopnost integrace vnímání od urovně "nedvojného vědomí", vědomí energetiky až k vědomí těla a fyzického dění. Texty samozřejmě říkají, že "není rozdílu", což si lze načíst, zapamatovat a též i často opakovat. Otázka je, jaký je skutečný stav a obsahy konkrétní mysli/energeie/těla, které tato tvrzení užívá. V praxi je obvykle míra integrace, nebo přepínání mezi jednotlivými rovinami různá. Je vědomím pozorovatelná a je postupně nácvikem měnitelná. Tady nastupuje ev.potřeba či nepotřeba dalších osobních praxí, které se ostatně objevují i v původnějších japonských školách. 

Klíč ke spuštění léčebných procesů na všech rovinách je: vědomí - pozornost, která dokáže propojit zkušenost "zdroje Života" a "snést", resp. integrovat ji, do projevů energie a hmoty. Zda je ten princip použit k "individuální" cestě, či podpoře "druhého", záleží od nasměrování a udržení pozornosti a velmi též od toho, za koho/co se praktik pokládá - tedy s jakou formou "já" se (ne)identifikuje. Tam také lze vnímat rozdíl mezi "mágem" a "praktikem Reiki": ono přináší odlišné výsledky a zkušenosti, když: 1. "Já pepíček vopička udělám pakt s Dainichi Niorai" = zustanu nadále pepíčkem vopičkou a budu se kámošit s nějakým silným bouchčem, se kterým ev. i vykšeftuju něco, z jeho silového kapitálu (v tom případě je výhodné zkoušet se kámošit s někým, kdo má pro podobnou mou aktivitu jistou míru soucitného pochopení...v opačném případě lze snadno udělat zkušenost, že ne každou silovou bytost je příjemno tahat za fousy..;-). 

Nebo: 2. Zda budu praktikovat řekněme na "pět světel" (nepanáčkové himalájské varianty "pěti buddhů") a protože se tak docela neidentifikuji s pepíčkem vopičkou, umí pozornost tyto principy vnímat nejen u mé "osoby", ale i "venku", tedy např.u druhého člověka. Samo toto propojení, je li dostupné mysli vázané na lidské tělo, má schopnost být "sdíleno" a "léčit", či přesněji řečeno vracet zdánlivě oddělenou jednotku vědomí k jejím zdrojům. Zda díky tomu zmizí fyzický neduh, nebo se dotyčnému otevřou nové úrovně vnímání, je otázka jeho "zralosti" a "časování". 

Vtip je v tom, že "Dainichi Niorei - buddha Vairočana" a bílé světlo v konceptu pěti jasných světel, jak je úžívá např. Dzogčen, odkazuje stejným směrem a to, co generuje výsledný rozdíl je právě vědomí a pozornost praktika, který si tyto odkazy "rozklikne". ;-)

pepíček vonásek - ego, ovšem nepatří zahodit, jako něco nízkého, podobně jako nepatří zahodit fyzické tělo.. oboje jsou formy, které mají své limity, nicméně jsou projevem stejného Života, ke kterému se obracíme jako ke zdroji léčení. Jde jen o to, jaké jim dáme místo a pravomoci. S "pruhledností", či "neprůhledností" pepíčka souvisí také potřeba pročištění podvědomí, o které tu psal Ari (což současně radikálně mění osobní energetiku i tělesné vědomí) a která je nutnou podmínku pro každého, kdo nemá praxe léčení jen coby osobní hračku, nebo v horším případě nástroj manipulace. 

Princip pozornosti propojující úrovně od "zdrojového vědomí" až k "vědomí těla" a schopnost jejího udržení, je prvek společný více systémům: mimo Reiki i dalším buddhistickým metodám vědomého doteku, léčením vycházejícím z praktikování Atmavičary, či též např. Kraniosakrální terapii. 

Pokud to dotyčný praktik dokáže, lze celou praxi radikálně zjednodušit a bývá pak úměrně tomu i intenzivnější. To ale neznamená, že "těžkopádnější" postupy je třeba automaticky zavrhnout, jsou to fáze vývoje, stejně jako na jiných "cestách" a nejsou nijak méněcenné. Vyvěrají ze stejného toku Źivota, či chceme-li, Rei - Ki.

Mno tolik můj, též personalizovaný;-), pohled, přikládaný do mozaiky toho, co tady už zaznělo. 

zdroj:
DORN  --- 15:44:44 ---  8.2.2013   o ReiKi (www.nyx.cz)