Ad „stát se ne zprostředkovatelem ale zdrojem reiki“, jak se tu kdosi na to ptal: zkusím přirovnání. Jako většina přirovnání nebude dokonalé, ale pro jakous takous představu mysli snad postačí.
Zdroj reiki (a nejen Reiki, ale všeho Života) si představme jako sluníčko. Jeho vlastností je, že prostě svítí. A i když ho zrovna nevidíme, stejně svítí a je mu to jedno. My si všimneme, že tam, kde sluníčko svítí, je nám příjemněji. To je první velký krok. A tak se snažíme, aby na nás svítilo co nejčastěji. Hledáme způsob, jak toho dosáhnout, jak to zařídit. Zkoušíme různé způsoby a cesty. A také zkoušíme, jak tenhle úžasný objev – že na sluníčku je tepleji a příjemněji a je to prostě super – sdělit ostatním. Občas se nám stane, že někoho vytáhneme z jeho stínu na sluníčko a divíme se, že ho paprsky oslní a nelíbí se mu to a/nebo se na nás zlobí. Tedy opatrně, nejdřív se na tom sluníčku sami rozkoukejme a usaďme :)
A jak tak experimentujeme se slunečními paprsky, tak se dozvíme, že existuje lupa (třeba symbol reiki), která paprsky koncentruje / zesiluje / směřuje. Lupa je bezpochyby užitečný nástroj, ale její používání má určitá „pravidla“, jinak sebe nebo někoho druhého popálíme. Podmínkou pro bezpečné používání lupy je POZORNOST. (Pozornost k vlastní motivaci, opravdovosti a upřímnosti, empatii k druhému, morálce, svědomí, intuici, rozumu, lásce atd. atd. - prostě k nástrojům, které máme momentálně k dispozici). Praxí s lupou (lupami, systémem lup) pak dojdeme ke zkušenosti, k vědomému prožitku toho, že Pozornost sama je tou lupou (!!!). Symbol splnil svou úlohu a stal se pro nás dále nepotřebným. A najednou jako bychom byli – jsme – sluníčku o kvantový skok blíž… Hmm, to už je jiné kafe. Všechno je zalité sluncem a my to vidíme a vnímáme. Rozdíl mezi světlem a stínem vidíme jako nepatrný. A ten rozdíl se dál zmenší, jakmile jej Vědomí zaznamená a otočí se na něj Pozornost (!). To se opakováním stává stále více automaticky, samo sebou. Slunce je nadosah. Svítí tak zblízka skrze nás, že jsme jím naplněni a ztrácíme se v něm. Když se „díváme takhle zblízka do slunce“ – jsme s ním spojeni, jsme Jedno, stáváme se Zdrojem. Když se „otočíme opačným směrem“, vidíme objekty a bytosti, projevy života, radosti i bolesti. Můžeme se jich dotýkat a prožívat je (skrze své tělo, mysl, emoce). Věnovat jim Pozornost. Ale bez ohledu na jejich kvalitu, jejich označení (příjemné/nepříjemné atd.) tu JE Vědomí - slunce, které osvětluje všechny ty objekty a projevy života. Všechny bez rozdílu prostupuje. A tím je vrací – tím JSOU vráceny - zpět do rovnováhy / do zdraví / do jednoty… Asi tolik ode mne k „stát se zdrojem…“
zdroj:
GEM 9.2.2013 o ReiKi (www.nyx.cz)