Vibeke Björgen - mokrý případ

"Vörösmarty, za hodinu jdu na tiskovku, jak mi to sluší?"
"Pěkné paní komisařko, jen bez šatů se mi líbíte víc."
"Bez šatů? Kde jste mě viděl!"
"V dámské sprše. Je tady na patře a skoro nikdo tam nechodí a nějak nebylo zamčeno, tak jsem se tam tak nějak omylem dostal."
"Vy chodíte do naší dámské sprchy! Nehrajte si se mnou!"
"Jen když si zapomenu mýdlo, vy tam vždy něco máte."
"Tak vy používáte můj sprcháč!"
"Ne, Váš ne. Poručíka Høløvé, ten Váš strašně smrdí."
"No!" komisařka v obličeji zbrunátněla, přiskočila k telefonu a chvatně vytočila nějaké číslo. "Kriminalistická technika? Objednávám kurs pro Vörösmartyho, aby poznal rozdíl mezi pachovou stopou a pachovou konzervou!"
Vörösmarty udiveně zírá na rozčilenou komisařku "Ale paní komisařko, loni jste mě na ten kurs poslala 3x!"
"Tak si to Vörösmarty dáte znovu!"
"Zase 3x?"
"Jo!"

na hřebeni Malé Fatry

Zaujal mě příspěvek na Twitteru: 

M.W.Nawrath ‏@VonWrath  26. 3.

Kdysi jsem na hřebeni Malé Fatry našel propletené kostry dravého ptáka a hlodavce. Ten příběh, který je za tím schován, mě dodnes zajímá.

Petr Dragel ‏@DragelCZ  26. 3.

@VonWrath  Lze to pojmout i jako bajku :-)

M.W.Nawrath ‏@VonWrath  26. 3.

@DragelCZ Sepíšeš to? :-)

Petr Dragel ‏@DragelCZ  26. 3.

@VonWrath Dej mi na rozmyšlenou pár dní :-)

Petr Dragel ‏@DragelCZ  26. 3.

@VonWrath Chceš dát té bajce něco konkrétního?

M.W.Nawrath ‏@VonWrath  26. 3.

@DragelCZ Nechám se překvapit!

A tak jsem začal přemýšlet co to mohlo být za hlodavce a dravce. Jak se asi mohla poštolka milovat se syslem a při tom je načapat medvěd. Jak se mohli prát orel s bobrem, jak potkan vyprávěl příběh jestřábovi .... 

Ani jeden z nápadů, proč jsou zapleteni v sobě nebyl tak úplně ten pravý, až mě dnes napadal tento:

Na hřebeni Malé Fatry znuděně leží svišť, čas od času se líně převalí z jednoho boku na druhý. Letí okolo káně, které je na lovu. Když vidí sviště, střemhlav se k němu vrhne, aby sviště ulovilo. Při střemhlavém letu slyší, jak svišť říká: "To je ale nuda." Káně se dopálilo. Že by snad ono bylo nudné? Že by snad jeho lovecký styl byl nudný, kolik generací káňat už takhle nakrmil! Káně chytne sviště do pařátů: "Teď mi už neutečeš!" 

"No to je dost, že jsi mě ulovilo káně, už jsem myslel, že tu umřu nudou!" v klidu odpoví svišť, který je svírán v káněcích pařátech. 

"To jako, že jsi tu na mě svišti čekal?" 

"Čekal a nečekal, kdyby přišel někdo jiný, bylo by to stejně jedno. Život je stejně nuda, tak mě už konečně pořádně ulov, abych měl pokoj." 

"Tebe nebaví život?" 

"Ne, je to nuda!" řekl znuděně svišť a líně se protáhl v káněcích pařátech.  Káně už na nic nečekalo a ukončilo svišťův život jedním mistrným klovnutím. Pak začalo svým zobákem porcovat sviště a jednotlivé kousky pojídat. "Takhle by měl chutnat čerstvý svišť?" pomyslelo si káně. "To je nějaké divné! Vždyť jsme si před chvílí spolu ještě povídali!" a opět ochutná další kus masa ze sviště. "Je to nějaké divé! Divně chutná!" Káně se podívá na znuděný a neúčastný výraz mrtvého svištího obličeje. "Je otrávený! Sakra a já jsem na to naletělo! Je otrávený nudou!", řeklo už o hodně klidněji káně, protože mu už nuda začala kolovat v žilách. Ještě si sice několikrát znuděně odrthlo ze sviští pochoutky, ale pak jídlo znuděně vzdalo a jen znuděně zíralo po okolí hřebene Malé Fatry. "To je ale nuda ...", káně se líně přikrylo sviští mrtvolou, protože mu začala být zima od čerstvě padajícího sněhu. 

elementy 1

Před dávnými časy, kdy byla země jitřena živly, našlo se několik bytostí, které postupně tyto živly ovládnuly. Každá z těchto bytostí ovládala jeden živel a chtěla ovládnout dálší a další, aby byla mocnější a mocnější. Země byla zmítána neuvěžitelnými boji, které můžeme v dnešních časech nazývat katasrofami. Oheň žehl zemi, meze, držela vodu, voda hasila oheň, vítr to všechno rozdmýchával a hasil, dřevo pak si hledalo další místa svého růstu. Žádná z bytostí ovládajícíh nějaký element neměla na to aby nad ostatníma vyhrála a ovládnula jej.

 Krotitelé emelentů začali přemýšlet o silách, kterým vládnou a které jim chybí. Nakonec se společně sešli, aby svůj spor vyřešili. Sešli se v kruhu. Nejdříve se dohadovali bouřlivě, byly mezi nimi spory ze starých šrámů. Každý měl své od toho či onoho. Bytost vody pak jako první povstala a svou silou uzdravila bytost ohně. Ostatní jen seděli a nechápavě zírali, než se promluvila bytost větru: "Ano, to je ono. Proč spolu bojovat, když si můžeme pomáhat!"

 Od té doby se bytosti živlů uzavřené v kruhu změnily. Z podmanitelů se staly bratři. Meditovali pak společně, kdy každý chvíli vedl čas ostatních. Tehdy tito živly zpečetily své přátelství. Když pak každá z bytostí vystoupila z kruhu nebyla již podmanitel, ale tvůrce. Dnes bychom je mohli nazvat kouzelníky, šamany či druidy jednotlivých živlů. V zapomění časů již není jasné co to bylo za bytosti. Jediné co dnes víme, že každá z bytostí splodila svůj národ. Bytost ohně stvořila trpaslíky. Bytost země strořila lid. Bytost dřeva stvořila elfí národ. Vzdušné a vodní norody pak zůstaly věky zapomenuty.