Před dávnými časy, kdy byla země jitřena živly, našlo se několik bytostí, které postupně tyto živly ovládnuly.
Každá z těchto bytostí ovládala jeden živel a chtěla ovládnout dálší a další, aby byla mocnější a mocnější.
Země byla zmítána neuvěžitelnými boji, které můžeme v dnešních časech nazývat katasrofami. Oheň žehl zemi, meze, držela vodu, voda hasila oheň, vítr to všechno rozdmýchával a hasil, dřevo pak si hledalo další místa svého růstu.
Žádná z bytostí ovládajícíh nějaký element neměla na to aby nad ostatníma vyhrála a ovládnula jej.
Krotitelé emelentů začali přemýšlet o silách, kterým vládnou a které jim chybí. Nakonec se společně sešli, aby svůj spor vyřešili. Sešli se v kruhu. Nejdříve se dohadovali bouřlivě, byly mezi nimi spory ze starých šrámů. Každý měl své od toho či onoho. Bytost vody pak jako první povstala a svou silou uzdravila bytost ohně. Ostatní jen seděli a nechápavě zírali, než se promluvila bytost větru: "Ano, to je ono. Proč spolu bojovat, když si můžeme pomáhat!"
Od té doby se bytosti živlů uzavřené v kruhu změnily. Z podmanitelů se staly bratři. Meditovali pak společně, kdy každý chvíli vedl čas ostatních. Tehdy tito živly zpečetily své přátelství. Když pak každá z bytostí vystoupila z kruhu nebyla již podmanitel, ale tvůrce. Dnes bychom je mohli nazvat kouzelníky, šamany či druidy jednotlivých živlů.
V zapomění časů již není jasné co to bylo za bytosti. Jediné co dnes víme, že každá z bytostí splodila svůj národ.
Bytost ohně stvořila trpaslíky. Bytost země strořila lid. Bytost dřeva stvořila elfí národ. Vzdušné a vodní norody pak zůstaly věky zapomenuty.
