Tož přátelé několik pracovních poznámek pro inspiraci:
Existuje nezápadní verze příběhu Mikao Usuiho, která říká, že do chrámového komplexu na hoře Kurama odešel nikoli jen tak praktikovat, ale "připravit se na smrt". (viz. Tadao Yamaguchi: Jikiden Reiki str. 67 - 68.) Tato verze též říká, že měl zenového učitele, který mu to doporučil. Po třítýdenním půstu měl transformační zkušenost - "osvícení", která ho nejen vrátila zpět do života, ale jejíž součástí byl i počátek schopnosti léčby a předávání naladění. Reiki v tomto pojetí byla chápána jako regulérní a plnohodnotná praxe směřující k "osvícení".
Stejným směrem odkazují ostatně i symboly, které pronikly do západních škol. Pokud je nepoužíváme mechanicky, coby čarovátka a olepšovátka všeho kolem, lze si všimnout, že odkazují k určitým principům a stavům mysli/energetiky/těla. (Konkrétně k dělení "slunce, luna, oheň", což jsou písmenka známá z Indických popisů jemné energetiky). Též odkazují k pěti buddhovským rodinám a urovním vědomí/aktivity, známým v těchto končinách jako "Buddha" a "Bodhisattva". (viz. původní užívání výrazu v tzv. "mistrovském symbolu" - dle všeho, západním to doplňku;-))) a v bídža mantře Hríh, která je v siddham písmu nezmutovanou verzí toho, co malujeme kde kam pod názvem Seiheki).
Tolik ku klíčům kulturně-symbolickým, pokud je někdo bude chtít použít. K praxi Reiki není samozřejmě třeba stát se buddhistou, či dlouze rozumovat nad písemnostmi. Nicméně co podstatné je, je stav mysli, uroveň vhledu, zaměření pozornosti a schopnost integrace vnímání od urovně "nedvojného vědomí", vědomí energetiky až k vědomí těla a fyzického dění. Texty samozřejmě říkají, že "není rozdílu", což si lze načíst, zapamatovat a též i často opakovat. Otázka je, jaký je skutečný stav a obsahy konkrétní mysli/energeie/těla, které tato tvrzení užívá. V praxi je obvykle míra integrace, nebo přepínání mezi jednotlivými rovinami různá. Je vědomím pozorovatelná a je postupně nácvikem měnitelná. Tady nastupuje ev.potřeba či nepotřeba dalších osobních praxí, které se ostatně objevují i v původnějších japonských školách.
Klíč ke spuštění léčebných procesů na všech rovinách je: vědomí - pozornost, která dokáže propojit zkušenost "zdroje Života" a "snést", resp. integrovat ji, do projevů energie a hmoty. Zda je ten princip použit k "individuální" cestě, či podpoře "druhého", záleží od nasměrování a udržení pozornosti a velmi též od toho, za koho/co se praktik pokládá - tedy s jakou formou "já" se (ne)identifikuje. Tam také lze vnímat rozdíl mezi "mágem" a "praktikem Reiki": ono přináší odlišné výsledky a zkušenosti, když: 1. "Já pepíček vopička udělám pakt s Dainichi Niorai" = zustanu nadále pepíčkem vopičkou a budu se kámošit s nějakým silným bouchčem, se kterým ev. i vykšeftuju něco, z jeho silového kapitálu (v tom případě je výhodné zkoušet se kámošit s někým, kdo má pro podobnou mou aktivitu jistou míru soucitného pochopení...v opačném případě lze snadno udělat zkušenost, že ne každou silovou bytost je příjemno tahat za fousy..;-).
Nebo: 2. Zda budu praktikovat řekněme na "pět světel" (nepanáčkové himalájské varianty "pěti buddhů") a protože se tak docela neidentifikuji s pepíčkem vopičkou, umí pozornost tyto principy vnímat nejen u mé "osoby", ale i "venku", tedy např.u druhého člověka. Samo toto propojení, je li dostupné mysli vázané na lidské tělo, má schopnost být "sdíleno" a "léčit", či přesněji řečeno vracet zdánlivě oddělenou jednotku vědomí k jejím zdrojům. Zda díky tomu zmizí fyzický neduh, nebo se dotyčnému otevřou nové úrovně vnímání, je otázka jeho "zralosti" a "časování".
Vtip je v tom, že "Dainichi Niorei - buddha Vairočana" a bílé světlo v konceptu pěti jasných světel, jak je úžívá např. Dzogčen, odkazuje stejným směrem a to, co generuje výsledný rozdíl je právě vědomí a pozornost praktika, který si tyto odkazy "rozklikne". ;-)
pepíček vonásek - ego, ovšem nepatří zahodit, jako něco nízkého, podobně jako nepatří zahodit fyzické tělo.. oboje jsou formy, které mají své limity, nicméně jsou projevem stejného Života, ke kterému se obracíme jako ke zdroji léčení. Jde jen o to, jaké jim dáme místo a pravomoci. S "pruhledností", či "neprůhledností" pepíčka souvisí také potřeba pročištění podvědomí, o které tu psal Ari (což současně radikálně mění osobní energetiku i tělesné vědomí) a která je nutnou podmínku pro každého, kdo nemá praxe léčení jen coby osobní hračku, nebo v horším případě nástroj manipulace.
Princip pozornosti propojující úrovně od "zdrojového vědomí" až k "vědomí těla" a schopnost jejího udržení, je prvek společný více systémům: mimo Reiki i dalším buddhistickým metodám vědomého doteku, léčením vycházejícím z praktikování Atmavičary, či též např. Kraniosakrální terapii.
Pokud to dotyčný praktik dokáže, lze celou praxi radikálně zjednodušit a bývá pak úměrně tomu i intenzivnější. To ale neznamená, že "těžkopádnější" postupy je třeba automaticky zavrhnout, jsou to fáze vývoje, stejně jako na jiných "cestách" a nejsou nijak méněcenné. Vyvěrají ze stejného toku Źivota, či chceme-li, Rei - Ki.
Mno tolik můj, též personalizovaný;-), pohled, přikládaný do mozaiky toho, co tady už zaznělo.
zdroj:
DORN --- 15:44:44 --- 8.2.2013 o ReiKi (www.nyx.cz)