Na podzim roku 2023 mě jeden dobrý známý upozornil na výstavu 100 let zednářství v ČR. Nebyla to ale jen tak obyčejná pozvánka – nabídl mi, že mě výstavou sám provede. Jako svobodný zednář.
O svobodném zednářství jsem toho do té doby moc nevěděl. Sem tam jsem narazil na pár úryvků v mystických knihách, které mi daly jen velmi mlhavou představu o duchovní stránce tohoto společenství. Možnost nahlédnout pod pokličku s někým, kdo je „uvnitř“, se zkrátka neodmítá.
Pravidlo mlčenlivosti, které ctím i já
Jedna z prvních věcí, kterou jsem si uvědomil, je zvláštní dynamika jejich světa. Svobodní zednáři se sice mezi sebou znají, nebo se minimálně dokážou ve společnosti vzájemně rozpoznat, ale o druhém členovi jako o zednáři na veřejnosti nikdy nemluví. Je to jedno z jejich základních, po staletí střežených pravidel. A ačkoliv sám zednářem nejsem, toto pravidlo plně respektuji a identitu svého známého si nechám pro sebe.
Výstava sama o sobě mi otevřela dveře do základního mystéria tohoto řádu. Fascinovalo mě, jak zednáři přistupují k duchovnu. O nejvyšší božské bytosti mluví jako o velkém "Architektovi" všehomíra a smyslem života každého zednáře je obrazně stavět svůj vlastní „chrám ducha“ – neustále pracovat na svém morálním a intelektuálním rozvoji.
Trn v oku církve
Právě tento otevřený přístup k víře je pravděpodobně důvodem, proč jsou svobodní zednáři historicky největším trnem v oku křesťanům, a zejména pak katolické církvi, která o nich po staletí šíří nejrůznější konspirační teorie.
Zatímco dogmatické církve často tvrdí, že pravda a Bůh jsou jen jedni (samozřejmě v jejich podání), do zednářské lože může vstoupit muž jakéhokoliv vyznání – křesťan, žid, muslim, nebo i člověk s vlastní formou spirituality. Podmínkou je pouze víra ve vyšší Princip. Tato náboženská tolerance a svoboda myšlení byla pro rigidní církevní struktury vždy nebezpečná.
Nečekané setkání
Výstava na mě udělala takový dojem, že jsem se na ni vypravil podruhé, tentokrát s přítelkyní. A stala se zvláštní věc. Když jsme si prohlíželi exponáty, nenápadně se k nám přitočil starší elegantní muž. Představil se jako zednář a začal nám část výstavy zasvěceně komentovat. Toto neplánované setkání nám skvěle doplnilo mozaiku a dalo celé výstavě další, velmi lidský rozměr.
Ovládají svět, nebo jen sami sebe?
Někdo by možná mohl namítnout, že zednáři chtějí ovládnout svět, nebo že tahají za nitky globální moci. Často to slýcháme v nejrůznějších senzačních videích a článcích.
Já si to po této zkušenosti nemyslím. Podle mého názoru je to primárně spolek zaměřený na rozvoj lidského ducha. Společenství, které má pevné zásady, morální kodex a přísná pravidla pro přijímání nových členů. Rozhodně ne každý „padouch“ nebo prospěchář může překročit práh jejich lože. Jde jim o kultivaci člověka, ne o světovládu.
Pokud vás toto téma zajímá a chcete se dozvědět víc bez nánosu levných mýtů, doporučuji zhlédnout video České televize, které přikládám níže. Informace v něm se přesně shodují s tím, jak jsem zednářství během svých dvou návštěv a rozhovorů poznal já sám.
Velká lóže České republiky - https://www.vlcr.cz/
Zednářská Lóže Národ - https://www.lnarod.cz/
Lóže č. 26 Josef Gočár - https://lgocar.webnode.cz/o-lozi/
100 let Velké Lóže České republiky
Zednářská Veliká Lóže České republiky (VLČR) letos slaví 100. výročí svého založení. K této příležitosti se její členové rozhodli uspořádat výstavu Zednáři s podtitulem Svobodné zednářství očima svobodných zednářů a seznámit na ní veřejnost podrobněji se svou historií i současnou činností. Součástí expozice bude i rekonstrukce za války zničené instalace Alfonse Muchy nazvané Poslední dílo. Výstava se koná v Novoměstské radnici v Praze od 27. září do 26. listopadu 2023. (https://protisedi.cz/stoleti-ceskych-zednaru/)