21 prosince 2012
08 září 2012
19 května 2012
Rozbitá duše.
Já: "Kluci mám nový buben!"
Šimon sedí vedle něho v autě a sahá na něj
Já: "Má duši jelena, buď na něj opatrnej, ať ho neprotrhneš!"
Šimon: "A z čeho je ta duše?"
Já: "Z myšlenek."
Šimon: "A co se stane, když ji rozbiju?"
Já: "Duše je nesmrtelná, nedá se rozbít."
Šimon: "Říkal jsi abych byl opatrnej!"
Michal : "Jo, na buben! Ten je z kůže a ne z duše!"
Šimon: "Aha, já myslel, že je tohle duše ..."
Šimon sedí vedle něho v autě a sahá na něj
Já: "Má duši jelena, buď na něj opatrnej, ať ho neprotrhneš!"
Šimon: "A z čeho je ta duše?"
Já: "Z myšlenek."
Šimon: "A co se stane, když ji rozbiju?"
Já: "Duše je nesmrtelná, nedá se rozbít."
Šimon: "Říkal jsi abych byl opatrnej!"
Michal : "Jo, na buben! Ten je z kůže a ne z duše!"
Šimon: "Aha, já myslel, že je tohle duše ..."
Do jiné dimenze.
Dnes jsem svým klukům ukázal šamanské bubnování. Šli jsme do lesa, já jim bubnoval a oni si našli svého zvířecího průvodce. Šimon to měl o něco divočejší, ale nakonec mu jeho průvodce poradil a zvířata dala sílu.
Z bubnování jsme jeli do Hypernovy. Kluci řekli, že jsou do elektra a že za mnou do potravin pak přijdou. Nakoupil jsem jablka, rohlíky a pár drobností a zaplatil. Kluci nikde. Vyhlížel jsem je, kde jsou, zda jsme se neminuli. Nemohl jsem je najít, popojížděl jsem nákupním vozíkem sem a tam. Před elektrem jsem je taky neviděl. Nákup jsem si dal do auta, které stálo v podzemní garáži. Vyšel ven a vyhlížel je, kde jsou. Nakonec jsem šel i do elektra podívat se, zda neokukují notebooky, nebo mobily, došel jsem až k regálům s televizemi, ale ani tam jsem je neviděl. Chodil jsem okolo pokladen sem a tam, Pomalu jsem ztrácel trpělivost, až jsem se nakonec rozhodl jít zpět do potravin. Kluky jsem tam nikde nenašel. Bylo tam málo lidí na to, abych je někde přehlédl. Začal jsem být zoufalý, protože od doby, kdy jsem zaplatil u poklady už uplynula dost dlouhá doba. Jako by se někam propadly bez jediné stopy. Jako by je někdo ukradl. Nebo že by vstoupili do jiné dimenze po tom bubnování? Přemýšlel jsem, kde mohou být, napínal všechny smysly. Mnohokrát jsem se byl podívat v podzemní garáži, zda třeba nečekají u auta, nebo zda je nezahlédnu u zeleniny, kde si obvykle dáváme sraz. Nikde nic. Ještě jsem se nepodíval na záchod, třeba se jim udělalo špatně! Když jsem šel na záchod tak kluci vyšli celý skleslí, z elektra. Nevěřil jsem svým očím, byli tu! Celí a zdraví. Podíval jsem se na čas placení u pokladny a čas, kdy jsem je našel. Trvalo to celou hodinu! Kluci se na mě smutně podívali a řekli něco o tom, že jsme se slovenskem prohráli hokej ...
Ano, byly v jiné dimenzi, v jiném prostoru :-))))
Z bubnování jsme jeli do Hypernovy. Kluci řekli, že jsou do elektra a že za mnou do potravin pak přijdou. Nakoupil jsem jablka, rohlíky a pár drobností a zaplatil. Kluci nikde. Vyhlížel jsem je, kde jsou, zda jsme se neminuli. Nemohl jsem je najít, popojížděl jsem nákupním vozíkem sem a tam. Před elektrem jsem je taky neviděl. Nákup jsem si dal do auta, které stálo v podzemní garáži. Vyšel ven a vyhlížel je, kde jsou. Nakonec jsem šel i do elektra podívat se, zda neokukují notebooky, nebo mobily, došel jsem až k regálům s televizemi, ale ani tam jsem je neviděl. Chodil jsem okolo pokladen sem a tam, Pomalu jsem ztrácel trpělivost, až jsem se nakonec rozhodl jít zpět do potravin. Kluky jsem tam nikde nenašel. Bylo tam málo lidí na to, abych je někde přehlédl. Začal jsem být zoufalý, protože od doby, kdy jsem zaplatil u poklady už uplynula dost dlouhá doba. Jako by se někam propadly bez jediné stopy. Jako by je někdo ukradl. Nebo že by vstoupili do jiné dimenze po tom bubnování? Přemýšlel jsem, kde mohou být, napínal všechny smysly. Mnohokrát jsem se byl podívat v podzemní garáži, zda třeba nečekají u auta, nebo zda je nezahlédnu u zeleniny, kde si obvykle dáváme sraz. Nikde nic. Ještě jsem se nepodíval na záchod, třeba se jim udělalo špatně! Když jsem šel na záchod tak kluci vyšli celý skleslí, z elektra. Nevěřil jsem svým očím, byli tu! Celí a zdraví. Podíval jsem se na čas placení u pokladny a čas, kdy jsem je našel. Trvalo to celou hodinu! Kluci se na mě smutně podívali a řekli něco o tom, že jsme se slovenskem prohráli hokej ...
Ano, byly v jiné dimenzi, v jiném prostoru :-))))
Zažehnutí vnitřního já.
Jdu ulicí, se mnou jde nějaká dívka. Cítím, že to má být někde tady. Ano, cítím tu sílu. Zastavuji se a otáčím se. Vidím jak se zhmotňuje lidská postava, jdu k ní, vidím staršího vousatého muže, kterému není nejlépe. Poznávám jej. "Mohu Vám nějak pomoci?" Muž v kápi se na mě podívá, poznává mě a řekne: "Běž tam do toho domu, tam mi budeš platný, tady je to na mě ..."
Jdu s dívkou přes malé náměstíčko a hledám dům s číslem popisným, který mi muž v kápi řekl. Chci do nějakého domu vstoupit, ale je to jiné číslo a pak se rozhoduji pro ten správný dům. Vidím, jak se oknem na ulici dívá ženská tvář. Otevírám dveře a vstupuji dovnitř po schodech. Vstupuji do nějakého temného prostoru. Rozpoznávám dvě ženy, jedna je něco jako šlechtična a ostatní ji poslouchají. Dívku za mnou uchopí nějaký muž a vtáhne ji dovnitř. Když ji vtahuje dovnitř vidím, že je dívka, která mě do teď doprovázela nahá. Sedne si a není schopna žádné akce. Když vstupuji do toho temného prostoru pohyby rukou v sobě zažehnu vnitřní sílu. Je to pracné a chvílemi to bolí. Tam kam nedopadá denní světlo jsem lucernou. Ohnivé světlo okolo mě létá jako bych jím mával okolo sebe. Muž, který vtáhl dívku dovnitř a posadil ji na lavičku se na mě chce vrhnout, ale šlechtična jej zarazí slovy: "To je lukostřelec sarkofág, na toho nesahej!" Všichni si drží odstup. Můj vnitřní oheň už nemusím udržovat. Prostor je osvětlený.
Něco se venku má stát. Jedna z žen vyndá nějaký přístroj a říká něco o tom, že bude sledovat, jak se ladí duše, která bude venku, zda se přikloní ke světlu, nebo k temnotě. Jiná z žen říká, že jsme se dohodli, že nic takového nebudeme používat. Rozbiji ten přístroj, stejně tak jako další pozlacené a blýskavé předměty, které vypadají jako magické, které by nějak mohli ovlivnit to co se děje venku. Na jednom místě najdu malý parůžek. Říkám si, že bych ho měl také rozbít, ale necítím z něho žádnou sílu, je obyčejný a tak si ho nechávám.
Dívka, která šla původně se mnou a která byla "zajata" temnou silou měla být toho všeho svědkem. Měla vidět kdo je kdo a měla si zkusit, jaké je setkání s temnotou.
Muž, který se zhmotnil na malém náměstí nezemřel a svůj úkol vykonal, k čemuž jsem mu pomohl tím, že jsem paralizoval místo temnoty, které by mu v jeho úkolu aktivně bránilo.
Jdu s dívkou přes malé náměstíčko a hledám dům s číslem popisným, který mi muž v kápi řekl. Chci do nějakého domu vstoupit, ale je to jiné číslo a pak se rozhoduji pro ten správný dům. Vidím, jak se oknem na ulici dívá ženská tvář. Otevírám dveře a vstupuji dovnitř po schodech. Vstupuji do nějakého temného prostoru. Rozpoznávám dvě ženy, jedna je něco jako šlechtična a ostatní ji poslouchají. Dívku za mnou uchopí nějaký muž a vtáhne ji dovnitř. Když ji vtahuje dovnitř vidím, že je dívka, která mě do teď doprovázela nahá. Sedne si a není schopna žádné akce. Když vstupuji do toho temného prostoru pohyby rukou v sobě zažehnu vnitřní sílu. Je to pracné a chvílemi to bolí. Tam kam nedopadá denní světlo jsem lucernou. Ohnivé světlo okolo mě létá jako bych jím mával okolo sebe. Muž, který vtáhl dívku dovnitř a posadil ji na lavičku se na mě chce vrhnout, ale šlechtična jej zarazí slovy: "To je lukostřelec sarkofág, na toho nesahej!" Všichni si drží odstup. Můj vnitřní oheň už nemusím udržovat. Prostor je osvětlený.
Něco se venku má stát. Jedna z žen vyndá nějaký přístroj a říká něco o tom, že bude sledovat, jak se ladí duše, která bude venku, zda se přikloní ke světlu, nebo k temnotě. Jiná z žen říká, že jsme se dohodli, že nic takového nebudeme používat. Rozbiji ten přístroj, stejně tak jako další pozlacené a blýskavé předměty, které vypadají jako magické, které by nějak mohli ovlivnit to co se děje venku. Na jednom místě najdu malý parůžek. Říkám si, že bych ho měl také rozbít, ale necítím z něho žádnou sílu, je obyčejný a tak si ho nechávám.
Dívka, která šla původně se mnou a která byla "zajata" temnou silou měla být toho všeho svědkem. Měla vidět kdo je kdo a měla si zkusit, jaké je setkání s temnotou.
Muž, který se zhmotnil na malém náměstí nezemřel a svůj úkol vykonal, k čemuž jsem mu pomohl tím, že jsem paralizoval místo temnoty, které by mu v jeho úkolu aktivně bránilo.
10 ledna 2012
30 prosince 2008
Noční hřbitov v lese
Extrémě zlobí šimon, neposlouchá, úmyslně dělá co nemá ...
Byli jsme všichni v Globusu, kluci se šťouchali a tak ...
Byli jsme všichni v Globusu, kluci se šťouchali a tak ...
Tak jsem jim řekl, že je vyložím v noci v lese a pak jsem si vzpomněl na jedno místo a dodal jsem, že u hřbitova, aby si je vzali kostrouni ...
Nééé, nééé ....
No a pak jsem jel, první třetinu se spolu ještě v autě rvali, než je manželka upozornila na to, že jedeme do lesa. Míša začal křičet a pak to pozvolna dovedl k pláči. To jsme už jeli lesem u Doubravic, po kilometru je odbočka ke hřbotovu. Hořeli tam svíčky. Než jsem tam stačil odbočit, tak byla šílená i manželka. Vystoupil jsem z auta a vždycky otevřel u jednoho z nich dveře s tím, zda nechtějí ven ...
Pak jsem zacouval a rozjel se do blízské vesničky a projel se oklikou zpět do pardubic.
Překvapilo mě jak Míša objímal při cestě TAM Šimona s tím, že nikam spolu nepůjdou a jak se Šimon dal strhnout Míšovým pláčem.
Doufám, že to na jejich dušičce nenechá žádný šrám. Šimon říkal, že to bylo nejstrašnější na celým vesmíru :-)))
Nééé, nééé ....
No a pak jsem jel, první třetinu se spolu ještě v autě rvali, než je manželka upozornila na to, že jedeme do lesa. Míša začal křičet a pak to pozvolna dovedl k pláči. To jsme už jeli lesem u Doubravic, po kilometru je odbočka ke hřbotovu. Hořeli tam svíčky. Než jsem tam stačil odbočit, tak byla šílená i manželka. Vystoupil jsem z auta a vždycky otevřel u jednoho z nich dveře s tím, zda nechtějí ven ...
Pak jsem zacouval a rozjel se do blízské vesničky a projel se oklikou zpět do pardubic.
Překvapilo mě jak Míša objímal při cestě TAM Šimona s tím, že nikam spolu nepůjdou a jak se Šimon dal strhnout Míšovým pláčem.
Doufám, že to na jejich dušičce nenechá žádný šrám. Šimon říkal, že to bylo nejstrašnější na celým vesmíru :-)))
27 prosince 2008
Anděl v globusu
Šli jsme si se Šimonem koupit párek v rohlíku k uzenářskému pultu za pokladnami. Před námi někdo dostal nějakou sekanou, tak jsem jej obešel a stoupnul si do směru, který ukazovala šipka, že je fronta. Ke mě přišla nějaká panička asi tak v mém věku. Stoupnula si, tak, že jsem si říkal, že bude chtít poředběhnout. Hledala něco v kabelce. Prodavačka se otočila a řekla "Další prosím" v tu chvíli k našemu údivu se ukázala z opačného směru jakási TCHÝNĚ!!!! a vydrmolila ze sebe "Máte párek v rohlíku" prodavačka, že mají a tak si ta TCHÝNĚ rovnou dva objednala. Pak se rozhlédla okolo sebe a s údivem v obličeji zjistila, že předběhla asi 3 lidi.
tchýně - "Já počkám, omlouvám se že jsem předběhla"
já - "Já počkám, nikam nespěchám" to jsem ze sebe vydávil až po zhodnocení situace, že si s touhle babiznou za každou cenu nebudu meřit síly a ře její dva prárky v rohlíku s hoščicí nekorespundují s mýma párkama s kečupem a hořčicí.
tchýně - "Já vás pustím."
prodavačka - "Vy jste byl na řadě a pustíte tu pani?"
já - "Jo, já jsem .... anděl."
dáma s kabelkou vedle mě, která byla také předběhnutá po tom co na mě hodila několik dost výmluvných pohledů myslejících si o tchýni, že je to kráva dodává "Jo, anděl se samopalem!"
prodavačka - "Se samopalem?"
já - smích
tchýně - "Moc vám děkuju" několik metrů za zády byl asi její zeť, který se k ní nehlásil z bezpečnostních důvodů a dělal, že chytá lelky.
prodavačka - "Tak vy jste tu paní pustil? Copak si dáte?" smích
já - "Párek v rohlíku..."
prodavačka - "Že jste tu paní pustil, tak vám tady dám klobásku" a na pult položila Ostravskou klobásku zabalenou v pytlíku a pak začala dělat ty moje objednané párky ...
Docela jsem se bavil.
tchýně - "Já počkám, omlouvám se že jsem předběhla"
já - "Já počkám, nikam nespěchám" to jsem ze sebe vydávil až po zhodnocení situace, že si s touhle babiznou za každou cenu nebudu meřit síly a ře její dva prárky v rohlíku s hoščicí nekorespundují s mýma párkama s kečupem a hořčicí.
tchýně - "Já vás pustím."
prodavačka - "Vy jste byl na řadě a pustíte tu pani?"
já - "Jo, já jsem .... anděl."
dáma s kabelkou vedle mě, která byla také předběhnutá po tom co na mě hodila několik dost výmluvných pohledů myslejících si o tchýni, že je to kráva dodává "Jo, anděl se samopalem!"
prodavačka - "Se samopalem?"
já - smích
tchýně - "Moc vám děkuju" několik metrů za zády byl asi její zeť, který se k ní nehlásil z bezpečnostních důvodů a dělal, že chytá lelky.
prodavačka - "Tak vy jste tu paní pustil? Copak si dáte?" smích
já - "Párek v rohlíku..."
prodavačka - "Že jste tu paní pustil, tak vám tady dám klobásku" a na pult položila Ostravskou klobásku zabalenou v pytlíku a pak začala dělat ty moje objednané párky ...
Docela jsem se bavil.
02 března 2007
elementy 1
Před dávnými časy, kdy byla země jitřena živly, našlo se několik bytostí, které postupně tyto živly ovládnuly.
Každá z těchto bytostí ovládala jeden živel a chtěla ovládnout dálší a další, aby byla mocnější a mocnější.
Země byla zmítána neuvěžitelnými boji, které můžeme v dnešních časech nazývat katasrofami. Oheň žehl zemi, meze, držela vodu, voda hasila oheň, vítr to všechno rozdmýchával a hasil, dřevo pak si hledalo další místa svého růstu.
Žádná z bytostí ovládajícíh nějaký element neměla na to aby nad ostatníma vyhrála a ovládnula jej.
Krotitelé emelentů začali přemýšlet o silách, kterým vládnou a které jim chybí. Nakonec se společně sešli, aby svůj spor vyřešili. Sešli se v kruhu. Nejdříve se dohadovali bouřlivě, byly mezi nimi spory ze starých šrámů. Každý měl své od toho či onoho. Bytost vody pak jako první povstala a svou silou uzdravila bytost ohně. Ostatní jen seděli a nechápavě zírali, než se promluvila bytost větru: "Ano, to je ono. Proč spolu bojovat, když si můžeme pomáhat!"
Od té doby se bytosti živlů uzavřené v kruhu změnily. Z podmanitelů se staly bratři. Meditovali pak společně, kdy každý chvíli vedl čas ostatních. Tehdy tito živly zpečetily své přátelství. Když pak každá z bytostí vystoupila z kruhu nebyla již podmanitel, ale tvůrce. Dnes bychom je mohli nazvat kouzelníky, šamany či druidy jednotlivých živlů. V zapomění časů již není jasné co to bylo za bytosti. Jediné co dnes víme, že každá z bytostí splodila svůj národ. Bytost ohně stvořila trpaslíky. Bytost země strořila lid. Bytost dřeva stvořila elfí národ. Vzdušné a vodní norody pak zůstaly věky zapomenuty.
Krotitelé emelentů začali přemýšlet o silách, kterým vládnou a které jim chybí. Nakonec se společně sešli, aby svůj spor vyřešili. Sešli se v kruhu. Nejdříve se dohadovali bouřlivě, byly mezi nimi spory ze starých šrámů. Každý měl své od toho či onoho. Bytost vody pak jako první povstala a svou silou uzdravila bytost ohně. Ostatní jen seděli a nechápavě zírali, než se promluvila bytost větru: "Ano, to je ono. Proč spolu bojovat, když si můžeme pomáhat!"
Od té doby se bytosti živlů uzavřené v kruhu změnily. Z podmanitelů se staly bratři. Meditovali pak společně, kdy každý chvíli vedl čas ostatních. Tehdy tito živly zpečetily své přátelství. Když pak každá z bytostí vystoupila z kruhu nebyla již podmanitel, ale tvůrce. Dnes bychom je mohli nazvat kouzelníky, šamany či druidy jednotlivých živlů. V zapomění časů již není jasné co to bylo za bytosti. Jediné co dnes víme, že každá z bytostí splodila svůj národ. Bytost ohně stvořila trpaslíky. Bytost země strořila lid. Bytost dřeva stvořila elfí národ. Vzdušné a vodní norody pak zůstaly věky zapomenuty.
20 února 2005
Pragocon 18.-20.2.2005
9. ročník konaný ve dnech 18.-20.2.2005
tak jak jsem jej viděl svýma očima.
odkazy na kterých jsem si našel informace o Pragoconu:
http://pragocon.euweb.cz
http://terminus.mensa.cz
Tak jak jsem se před tím domluvil, sešel jsem se v pátek s Durinem a jeho rodinou na hlavním nádraží v Praze. Pak jsme se rozjeli metrem na stanici Dejvická, kde jsme chvíli bloudili, než jsme nešli místo konání Pragoconu. Při registraci jsem dostal igelitku s časopisem Pevnost, knížku a "vstupenku" na kterou jsem si napsal svůj nick. Chvíli jsem bloudil po chodbách školy, než jsem našel spolu s ostatními třídu VII.A, kde jsem složil svůj vak. Jako správný zloděj jsem pak začal procházet chodbami, nahlížet do otevřených tříd ...
"Zahájení je v 20 hod. dole" dozvěděl jsem se od kohosi a tak jsem netrpělivě čekal co se bude dít. Předchozí přednáška "dole" tedy v jídelně, mě totiž nějak nenadchla a po několika minutách jsem se z ní vytratil. Při zahájení jsem zjistil, že v kouzelné igelitce jsem dostal, také rozpis programu, kde se co děje a také to kde se jaký program koná.
Od té doby jsem se od svého programu nehnul ani na krok, jako by to byl můj kouzelná pergamen. Tedy správně řečeno pergamen se nehnul ode mně. Stále jsem jej otevíral a nahlížel jaké jsou kde přednášky ...
Ten večer jsem také našel místo registrace skupinek soutěžících v Dračím doupěti. Registrace probíhala ve IV.A. Při registraci bylo potřeba mít skupinku a vytvořenou postavu, podle zadaných krytérií.
Ve skupince jsme se nedohodli kdo co bude hrát, tak jsme se rozešli s tím, že se druhý den v 8 hodin sejdeme s vytvořenými postavami a zaregistrujeme se. Ráno jsme třídu IV.A našli zavřenou s informací, že se hraje začíná hrát po 9 hodině.
Zapsal jsem se do hry jako hobit zloděj
Eithné hrála lidskou hraničářku
Durin a Pelleron byli lidští válečníci.
Galad Ellen ani Delruth si s námi nechtěli zahrát a tak jsme hráli jen v tomto složení.
podmínky Turnaje v DrD:
4-6 členů v družince, podle zájmu.
4. úroveň. Do atributů rozdělena čísla postupně 6,5,4,3,2,1 a pokud dále potřeba znovu 3,2,1 - musí se brát po pořade, ne jinak. Výbava obyčejná jest dle vlastního "rozumného" výběru. Zbraně a zbroj :
Válečníci: Max. kroužková zbroj a zbraň dle svého výběru, plus "malá a levná zbraň" ala sekyrka/dýka/tesák, případně štít.
Hraničáři: Max. šupiny, zbraň dle svého výběru + střelná zbraň, štít
Alchymisté + zloději: Max. kožená zbroj, lehké zbraně dle výběru, střelná zbraň dle výběru.
Kouzelníci: hůl, dýky
Dobrodružství bude pod "širým nebem", pozdní jaro, pravidla DrD 1.5, nebo 1.6, podle PJe.
Termíny hraní: Pátek večer, pátek noc, sobota dopoledne, odpoledne a případně i noc. Vyhlášení v neděli, v 10:00 jak to vlastně bylo, v 11:00 předáváni cen. Okolo 10 hodiny jsme začali.
Klasický začátek, kdy je skupinka najmuta baronem k zabití "velkého vlka" ve vzdálené vesničce jménem Křoviska. Skupinka začala pátrat po městě u kožešníků od kterých se toho moc nedozvěděla. Durin a Pelleron si našli ten největší pajzl do kterého naprosto neohroženě vešli okolo krollů, prošli lokálem ke stolu, kde se seděli jediní službě odění lidé. Drobná lež rozeběhla dějství, které už skupinka nemohla korigovat. Poplácání válečnice na meč bylo jasným signálem, pro okolní chásku. Naštěstí hobit všechno viděl oknem a tak stačil hospodu dostatečně vystrašit, že se z této sebevražedné situace dostali bez úhony i oba válečníci.
Další pátrání v historii města a okolí po podobné potvoře bylo neúspěšné, takže se skupinka vypravila na cesty. Pěšky či formanským povozem by měla cesta trvat 5 dní.
Při tomto cestování jsme se dostali i do vesničky, kde Dragel se svým hobitem Květomilem uvařil v hostinci a tak měl nocleh zadarmo. Ostatní si zatím zpestřili pobyt tím, že vyžebrali ošatku koťátek, kterou nic netušícímu hobitovi věnovali. Ten se jich naštěstí s PJ přičiněním zbavil, když si je vzala pěkně macatá hostinská.
Po několika dnech jsme dorazili do vesničky. Byli jsme přivítání místním hejtmanem, který nám sdělil, že místní vesnici sužuje vlkodlak. Skupinka jedy, stříbrné zbraně, ani Vlčí mor neměla a tak se následující den vydala do nedaleké trpasličí pevnosti. V trpasličí pevnosti si hobit získal důvěru trpaslíků, což znamenalo vypít pohár trpasličí kořalky, což hobita poslalo do bezvědomí. Ostatní tedy byli přivítání jako přátelé, co přišli s hobitem. Nakoupili si stříbrné zbraně a některé zbraně si nechali postříbřit. Hraničářka se vsadila, že hobita vzkřísí dotykem ruky, což jí nevyšlo, protože byla trpasličí pevnost chráněna magicky. Hobit po tom co se vzbudil, první co udělal bylo, že se při probírání ještě jednou napil nabízené trpasličí kořalky. Takže skupinka promarnila v trpasličí pevnosti kvůli hobitově nerozvážnosti jeden den, než se opět probral. Následující den se skupinka vrátila do vesničky. Zde ale byli všichni zabednění ve svých domcích. Nikdo nevycházel a nikdo nechtěl otevřít. Skupince se nepodařilo někoho přesvědčit, že je všechno v pořádku, aby se dobrodruhů nebáli.
V tomhle okamžiku tak přišla TV Nova, která dělala reportáž. Takže jsme si před kamerami TV zahráli "hořící" dobrodružství, což se Nově určitě do její programové skladby určitě hodilo. Reportérka si nechala vysvětlit situaci a pak jako že se přidá ke skupince. Chvíli seděla na židli a nevěděla co dělat. Vypadala, jako že přemýšlí nad nastalou situací a pak se omluvila s tím, že jsou dále. No ke hře neřekla ani slovo, takže TV Nova nezklamala :-)))
Skupinka tedy odešla z vesnice, která začala být "lehce" zdevastovaná. Další postup skupinky měl být do nedaleké zříceniny, "kde se dějí divné věci". K tomu ale nedošlo. Potkali jsme Děvče, které mělo u sebe hromady Vlčího moru. Několik kytek jsme si tedy koupili ....
Naše hraní přesáhlo 4 hodiny a další skupinka se hlásila o hru, takže byla naše hra ukončena.
Chyby o kterých vím byly ty, že jsme při odchodu z vesnice nikomu neřekli, kam jdeme a kdy se asi tak vrátíme, takže byla pak vesnice vůči nám nepřátelská, protože nás považovali za mrtvé. Další chyba byla ta, že jsme nešli za babkou kořenářkou, kde bylo vlastně celé rozuzlení příběhu. Nepotkali jsme CP hraničáře, který také přišel vyhledat vlkodlaka. Vlkodlakem bylo děvče s Vlčími mory, ale ne tak úplně, protože bylo jen vlkodlakovstvím posednuté ...
Po hře jsem se šel podívat na další přednášky.
Bohužel jsem přednášku DrD+ nestihnul a tak jsem se šel podívat na přednášku "Proměňovací manželky" od Lady Candar. Téma bylo v celku zajímavé, stejně tak jako zeměpisné rozložení jednotlivých pověstí, či bájí o ženách, které jsou částečně zvířecí. Jako nejznámější příklad bych uvedl, klasickou báji, kdy se labutě přeměňují v ženy. Muž pak jedné z nich ukradne její šat a ona se nemůže přeměnit do své zvířecí podoby. Pak si jej musí vzít za muže, porodí mu děti, stará se mu o rodinný krb, než pak získá tak, či onak zpět svůj "šat" ve kterém odletí jako labuť a už se nikdy nevrátí. Pak jsem se šel podívat za Tiarou na její přednášku "Žádost ze záhrobí". Byl jsem zvědav jak bude takhle přednáška vypadat, už je proto, že jsem tohle doupátko hrál na abarinu.cz. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že hraji ve světě, který vlastně vůbec neznám :-)))) a podle jakéhosi herního systému, o který jsem přes net jen "lehce zavadil" no jak je vidět v RPG je jedno, jaký je herní systém, protože hra vychází z reality hraní postavy, což mi nechybí. Pak jsem se byl podívat na předávání literárních cen, které bylo moc pěkné a řekl bych, že mě tohle prostředí inspirovalo :-)))
Během dne jsem při procházení chodeb základní školy potkával různé skupinky. Někteří hráli DrD, jiné Shadowrun, někteří poskakovali v rytmu na koberci podle šipek počítačového programu, který měli před sebou. Viděl jsem skládat puzzle Enterprise. Středověké souboje. Kreslení na téma Manga. Nahlédl jsem do přednášky Hvězdné brány, která mě neoslovila. Moc se mi líbilo hraní deskových her v tělocvičně, přes celý den. Poslední co jsem si na Pragoconu užil byla "Mafie" která byla tak trochu mimo program. Na chodbě jsem potkal Saladina, který obsadil jednu z volných místností s partičkou lidí ze serveru dracidoupe.cz. Pár jsem jich už znal ze Sokolky a tak jsem si užíval logické skupinové hry.
No .... nadešel večer, tedy spíše už noc. Hra mojí skupinky v turnaji DrD za moc nestála a tak jsem neviděl důvod zůstávat do dalšího dne na vyhlášení turnaje. Odjel jsem domu vlakem někdo okolo 22 hodiny za rodinou, která mě očekávala.
V neděli vylo vyhlášení cen turnaje v DrD okolo 10 hodiny ve třídě, kde probíhala registrace skupinek do turnaje v DrD. V tuto dobu jsem byl již doma v Pardubicích. Za dobře zahranou postavu hobita Květomila jsem vyhrál nějakou knižní cenu, která byla pro moji neúčast na vyhlášení postoupena dalšímu hráči.
Co závěrem?
První den příjezdu v pátek, jsem myslel, že jsem zbytečně vyhodil peníze za vstupné. V sobotu jsem už nestíhal dění a vybíráním z programu jsem navštívil, jen to co by mě mohlo zaujmout. Ochutnal jsem turnajovou hru, kterou vedl PJ, který skupince nedal nic zadarmo. Dobře jsem si zahrál a tahle hra a vedení hry mě obohatilo. Pragocon byl moc pěkný, plný mnoha programy a mnoha zajímavými lidmi. Mám jen jedno doporučení: pokud někdy na Pragocon pojedete, vydejte se na něj s několika příteli, jinak se v něm úplně ztratíte ...
tak jak jsem jej viděl svýma očima.
odkazy na kterých jsem si našel informace o Pragoconu:
http://pragocon.euweb.cz
http://terminus.mensa.cz
Tak jak jsem se před tím domluvil, sešel jsem se v pátek s Durinem a jeho rodinou na hlavním nádraží v Praze. Pak jsme se rozjeli metrem na stanici Dejvická, kde jsme chvíli bloudili, než jsme nešli místo konání Pragoconu. Při registraci jsem dostal igelitku s časopisem Pevnost, knížku a "vstupenku" na kterou jsem si napsal svůj nick. Chvíli jsem bloudil po chodbách školy, než jsem našel spolu s ostatními třídu VII.A, kde jsem složil svůj vak. Jako správný zloděj jsem pak začal procházet chodbami, nahlížet do otevřených tříd ...
"Zahájení je v 20 hod. dole" dozvěděl jsem se od kohosi a tak jsem netrpělivě čekal co se bude dít. Předchozí přednáška "dole" tedy v jídelně, mě totiž nějak nenadchla a po několika minutách jsem se z ní vytratil. Při zahájení jsem zjistil, že v kouzelné igelitce jsem dostal, také rozpis programu, kde se co děje a také to kde se jaký program koná.
Od té doby jsem se od svého programu nehnul ani na krok, jako by to byl můj kouzelná pergamen. Tedy správně řečeno pergamen se nehnul ode mně. Stále jsem jej otevíral a nahlížel jaké jsou kde přednášky ...
Ten večer jsem také našel místo registrace skupinek soutěžících v Dračím doupěti. Registrace probíhala ve IV.A. Při registraci bylo potřeba mít skupinku a vytvořenou postavu, podle zadaných krytérií.
Ve skupince jsme se nedohodli kdo co bude hrát, tak jsme se rozešli s tím, že se druhý den v 8 hodin sejdeme s vytvořenými postavami a zaregistrujeme se. Ráno jsme třídu IV.A našli zavřenou s informací, že se hraje začíná hrát po 9 hodině.
Zapsal jsem se do hry jako hobit zloděj
Eithné hrála lidskou hraničářku
Durin a Pelleron byli lidští válečníci.
Galad Ellen ani Delruth si s námi nechtěli zahrát a tak jsme hráli jen v tomto složení.
podmínky Turnaje v DrD:
4-6 členů v družince, podle zájmu.
4. úroveň. Do atributů rozdělena čísla postupně 6,5,4,3,2,1 a pokud dále potřeba znovu 3,2,1 - musí se brát po pořade, ne jinak. Výbava obyčejná jest dle vlastního "rozumného" výběru. Zbraně a zbroj :
Válečníci: Max. kroužková zbroj a zbraň dle svého výběru, plus "malá a levná zbraň" ala sekyrka/dýka/tesák, případně štít.
Hraničáři: Max. šupiny, zbraň dle svého výběru + střelná zbraň, štít
Alchymisté + zloději: Max. kožená zbroj, lehké zbraně dle výběru, střelná zbraň dle výběru.
Kouzelníci: hůl, dýky
Dobrodružství bude pod "širým nebem", pozdní jaro, pravidla DrD 1.5, nebo 1.6, podle PJe.
Termíny hraní: Pátek večer, pátek noc, sobota dopoledne, odpoledne a případně i noc. Vyhlášení v neděli, v 10:00 jak to vlastně bylo, v 11:00 předáváni cen. Okolo 10 hodiny jsme začali.
Klasický začátek, kdy je skupinka najmuta baronem k zabití "velkého vlka" ve vzdálené vesničce jménem Křoviska. Skupinka začala pátrat po městě u kožešníků od kterých se toho moc nedozvěděla. Durin a Pelleron si našli ten největší pajzl do kterého naprosto neohroženě vešli okolo krollů, prošli lokálem ke stolu, kde se seděli jediní službě odění lidé. Drobná lež rozeběhla dějství, které už skupinka nemohla korigovat. Poplácání válečnice na meč bylo jasným signálem, pro okolní chásku. Naštěstí hobit všechno viděl oknem a tak stačil hospodu dostatečně vystrašit, že se z této sebevražedné situace dostali bez úhony i oba válečníci.
Další pátrání v historii města a okolí po podobné potvoře bylo neúspěšné, takže se skupinka vypravila na cesty. Pěšky či formanským povozem by měla cesta trvat 5 dní.
Při tomto cestování jsme se dostali i do vesničky, kde Dragel se svým hobitem Květomilem uvařil v hostinci a tak měl nocleh zadarmo. Ostatní si zatím zpestřili pobyt tím, že vyžebrali ošatku koťátek, kterou nic netušícímu hobitovi věnovali. Ten se jich naštěstí s PJ přičiněním zbavil, když si je vzala pěkně macatá hostinská.
Po několika dnech jsme dorazili do vesničky. Byli jsme přivítání místním hejtmanem, který nám sdělil, že místní vesnici sužuje vlkodlak. Skupinka jedy, stříbrné zbraně, ani Vlčí mor neměla a tak se následující den vydala do nedaleké trpasličí pevnosti. V trpasličí pevnosti si hobit získal důvěru trpaslíků, což znamenalo vypít pohár trpasličí kořalky, což hobita poslalo do bezvědomí. Ostatní tedy byli přivítání jako přátelé, co přišli s hobitem. Nakoupili si stříbrné zbraně a některé zbraně si nechali postříbřit. Hraničářka se vsadila, že hobita vzkřísí dotykem ruky, což jí nevyšlo, protože byla trpasličí pevnost chráněna magicky. Hobit po tom co se vzbudil, první co udělal bylo, že se při probírání ještě jednou napil nabízené trpasličí kořalky. Takže skupinka promarnila v trpasličí pevnosti kvůli hobitově nerozvážnosti jeden den, než se opět probral. Následující den se skupinka vrátila do vesničky. Zde ale byli všichni zabednění ve svých domcích. Nikdo nevycházel a nikdo nechtěl otevřít. Skupince se nepodařilo někoho přesvědčit, že je všechno v pořádku, aby se dobrodruhů nebáli.
V tomhle okamžiku tak přišla TV Nova, která dělala reportáž. Takže jsme si před kamerami TV zahráli "hořící" dobrodružství, což se Nově určitě do její programové skladby určitě hodilo. Reportérka si nechala vysvětlit situaci a pak jako že se přidá ke skupince. Chvíli seděla na židli a nevěděla co dělat. Vypadala, jako že přemýšlí nad nastalou situací a pak se omluvila s tím, že jsou dále. No ke hře neřekla ani slovo, takže TV Nova nezklamala :-)))
Skupinka tedy odešla z vesnice, která začala být "lehce" zdevastovaná. Další postup skupinky měl být do nedaleké zříceniny, "kde se dějí divné věci". K tomu ale nedošlo. Potkali jsme Děvče, které mělo u sebe hromady Vlčího moru. Několik kytek jsme si tedy koupili ....
Naše hraní přesáhlo 4 hodiny a další skupinka se hlásila o hru, takže byla naše hra ukončena.
Chyby o kterých vím byly ty, že jsme při odchodu z vesnice nikomu neřekli, kam jdeme a kdy se asi tak vrátíme, takže byla pak vesnice vůči nám nepřátelská, protože nás považovali za mrtvé. Další chyba byla ta, že jsme nešli za babkou kořenářkou, kde bylo vlastně celé rozuzlení příběhu. Nepotkali jsme CP hraničáře, který také přišel vyhledat vlkodlaka. Vlkodlakem bylo děvče s Vlčími mory, ale ne tak úplně, protože bylo jen vlkodlakovstvím posednuté ...
Po hře jsem se šel podívat na další přednášky.
Bohužel jsem přednášku DrD+ nestihnul a tak jsem se šel podívat na přednášku "Proměňovací manželky" od Lady Candar. Téma bylo v celku zajímavé, stejně tak jako zeměpisné rozložení jednotlivých pověstí, či bájí o ženách, které jsou částečně zvířecí. Jako nejznámější příklad bych uvedl, klasickou báji, kdy se labutě přeměňují v ženy. Muž pak jedné z nich ukradne její šat a ona se nemůže přeměnit do své zvířecí podoby. Pak si jej musí vzít za muže, porodí mu děti, stará se mu o rodinný krb, než pak získá tak, či onak zpět svůj "šat" ve kterém odletí jako labuť a už se nikdy nevrátí. Pak jsem se šel podívat za Tiarou na její přednášku "Žádost ze záhrobí". Byl jsem zvědav jak bude takhle přednáška vypadat, už je proto, že jsem tohle doupátko hrál na abarinu.cz. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že hraji ve světě, který vlastně vůbec neznám :-)))) a podle jakéhosi herního systému, o který jsem přes net jen "lehce zavadil" no jak je vidět v RPG je jedno, jaký je herní systém, protože hra vychází z reality hraní postavy, což mi nechybí. Pak jsem se byl podívat na předávání literárních cen, které bylo moc pěkné a řekl bych, že mě tohle prostředí inspirovalo :-)))
Během dne jsem při procházení chodeb základní školy potkával různé skupinky. Někteří hráli DrD, jiné Shadowrun, někteří poskakovali v rytmu na koberci podle šipek počítačového programu, který měli před sebou. Viděl jsem skládat puzzle Enterprise. Středověké souboje. Kreslení na téma Manga. Nahlédl jsem do přednášky Hvězdné brány, která mě neoslovila. Moc se mi líbilo hraní deskových her v tělocvičně, přes celý den. Poslední co jsem si na Pragoconu užil byla "Mafie" která byla tak trochu mimo program. Na chodbě jsem potkal Saladina, který obsadil jednu z volných místností s partičkou lidí ze serveru dracidoupe.cz. Pár jsem jich už znal ze Sokolky a tak jsem si užíval logické skupinové hry.
No .... nadešel večer, tedy spíše už noc. Hra mojí skupinky v turnaji DrD za moc nestála a tak jsem neviděl důvod zůstávat do dalšího dne na vyhlášení turnaje. Odjel jsem domu vlakem někdo okolo 22 hodiny za rodinou, která mě očekávala.
V neděli vylo vyhlášení cen turnaje v DrD okolo 10 hodiny ve třídě, kde probíhala registrace skupinek do turnaje v DrD. V tuto dobu jsem byl již doma v Pardubicích. Za dobře zahranou postavu hobita Květomila jsem vyhrál nějakou knižní cenu, která byla pro moji neúčast na vyhlášení postoupena dalšímu hráči.
Co závěrem?
První den příjezdu v pátek, jsem myslel, že jsem zbytečně vyhodil peníze za vstupné. V sobotu jsem už nestíhal dění a vybíráním z programu jsem navštívil, jen to co by mě mohlo zaujmout. Ochutnal jsem turnajovou hru, kterou vedl PJ, který skupince nedal nic zadarmo. Dobře jsem si zahrál a tahle hra a vedení hry mě obohatilo. Pragocon byl moc pěkný, plný mnoha programy a mnoha zajímavými lidmi. Mám jen jedno doporučení: pokud někdy na Pragocon pojedete, vydejte se na něj s několika příteli, jinak se v něm úplně ztratíte ...
24 února 1993
S Tebou vždycky lépe je mi
srdce nad Tvou postavičkou směje se mi.
Chtěl bych být jen staré malé zrcadlo
jenž se nad Tvou nahou krásou rozpadlo.
Sochy dokonalá díla jsou
však prsa závidět Ti mohou.
Tvůj zadek šťavnatý bych svíral
očima do Tvých se díval.
Utápím se v iluzích a představách
při tom tápám pouze v tmách.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)