30 prosince 2008

Noční hřbitov v lese

Extrémě zlobí šimon, neposlouchá, úmyslně dělá co nemá ...
Byli jsme všichni v Globusu, kluci se šťouchali a tak ... 
Tak jsem jim řekl, že je vyložím v noci v lese a pak jsem si vzpomněl na jedno místo a dodal jsem, že u hřbitova, aby si je vzali kostrouni ...

Nééé, nééé ....

No a pak jsem jel, první třetinu se spolu ještě v autě rvali, než je manželka upozornila na to, že jedeme do lesa. Míša začal křičet a pak to pozvolna dovedl k pláči. To jsme už jeli lesem u Doubravic, po kilometru je odbočka ke hřbotovu. Hořeli tam svíčky. Než jsem tam stačil odbočit, tak byla šílená i manželka. Vystoupil jsem z auta a vždycky otevřel u jednoho z nich dveře s tím, zda nechtějí ven ...

Pak jsem zacouval a rozjel se do blízské vesničky a projel se oklikou zpět do pardubic. 

Překvapilo mě jak Míša objímal při cestě TAM Šimona s tím, že nikam spolu nepůjdou a jak se Šimon dal strhnout Míšovým pláčem. 

Doufám, že to na jejich dušičce nenechá žádný šrám. Šimon říkal, že to bylo nejstrašnější na celým vesmíru :-)))